582 / 610
580
Richter vyjádřil názor, že § 1396 odst. 2 OZ umožňuje stranám vyloučit možnost
zadržovacího práva.
54
I dle našeho názoru je možné mezi věřitelem a dlužníkem vy-
loučit zadržovací právo, nikoli však na základě tohoto ustanovení, ale ujednáním mezi
dlužníkem (či jinou osobou svěřující věc) a věřitelem, kterým se odkloní od § 1395
odst. 1 OZ. Takovéto odklonění nezasahuje do postavení třetích osob. Další možnost
vyloučení zadržovacího práva představuje jednostranné vzdání se možnosti zadržení
věřitelem, i když motiv pro takové jednání si lze stěží představit. Pokud bychom uznali
názor Richtera, pak můžeme dojít k nechtěnému následku. Umožňovalo by se tak totiž
dlužníku, aby svým jednostranným pokynem vyloučil zadržovací právo. Takový pří-
stup není dle nás možný. Pokyn totiž nemůže znít „na vyloučení zadržovacího práva“,
ale jeho povaha nesmí být slučitelná s výkonem zadržovacího práva.
Závěrem této kapitoly konstatujeme, že dle našeho názoru obecně mohou být ZCP
objektem zadržovacího práva.
3. Vybraná práva a povinnosti věřitele (zadržovatele)
3.1 Povinnost informování dlužníka
Věřitel je povinen dlužníka informovat o zadržení a jeho důvodu.
55
Klademe si otáz-
ku, ve který moment má k takovému informování dojít, jestli až poté, co dlužník
učiní pokyn k převodu ZCP, který věřitel následně neprovede, nebo již jakmile dojde
k možnosti věc zadržet? Dle našeho názoru to je odvislé od okamžiku vzniku zadržení.
K zadržení dle našeho názoru může z časového hlediska dojít libovolně, bez ohledu
na pokyn dlužníka. V opačném případě by nastala absurdní situace, že by věřitel musel
na onen pokyn čekat a nemohlo by dojít k zadržení ZCP a samozřejmě ani k jeho
výkonu.
Věřitel by tak ideálně měl v oznámení uvést, kromě jiného, ke kterému
ča-
sovému
okamžiku považuje zadržovací právo za vzniklé
. Dodejme jen, že nesplnění
informační povinnosti nemá vliv na platnost samotného zadržení.
56
Zákon dále stanovuje, že k informování musí dojít v písemné formě, pokud i právní
jednání, na základě kterého měl věřitel věc u sebe. Bude se jednat především o komisionář-
skou smlouvu pro obstarání nákupu a podeje (zaknihovaných) cenných papírů
57
a smlouvu
o správě (zaknihovaných) cenných papírů (
custody smlouva
)
58
. Ani jedna ze smluv nemusí
být ze zákona v písemné formě, ale taková forma bude z praktických i regulatorních důvo-
dů v písemné formě. I oznámení tedy bude muset být zpravidla v písemné formě.
54
RICHTER, T., op. cit. sub 23, komentář k § 1396, bod 4.
55
§ 1397 odst. 1 OZ.
56
Neinformování však nemá vliv na vznik zadržovacího práva, viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze
dne 6. 1. 1955, sp. zn. Cz 558/54. Dle našeho názoru je toto rozhodnutí stále použitelné i ve vztahu
k OZ.
57
Pokud ovšem taková smlouva rovněž zavazuje komisionáře k vedení majetkového účtu pro klienta.
Na takovou smlouvu se uplatní režim obecné komisionářské smlouvy v § 2455 a násl. OZ.
58
Tato smlouva je za účinnosti OZ v zásadě inominátní smlouvou (vyjma úschovy). Vztah na základě takové
smlouvy se přesto bude řídit zákonem, a to úpravou o správě cizího majetku podle § 1400 a násl OZ.