![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0061.jpg)
59
mezi manžely se nachází i v dalších ustanoveních o právech a povinnostech mezi re-
gistrovanými partnery, vyjma důvodové zprávy k § 13, která spíše odkazuje na vztah
mezi druhem a družkou, o tomto ustanovení však bude pojednáno níže (viz kapitola
Diskriminace a zásah do základních lidských práv
). Na základě práv a povinností, kte-
ré mezi registrovanými partnery jsou, je možné per analogiam (k ustanovením upra-
vujícím manželství) dojít k závěru, že registrované partnerství stejně jako manželství
vzniká minimálně za účelem vzájemné podpory mezi partnery. Zánik registrovaného
partnerství je pak téměř totožný se zánikem manželství, a to dle § 14 z. č. 115/2006
Sb., soudním rozhodnutím, prohlášením jednoho z partnerů za mrtvého či jeho smrtí.
Je tedy obtížné určit, zda se dá registrované partnerství přirovnat k manželství, avšak
s určitým odstupem lze připustit paralelu mezi těmito instituty, která je mezi nimi
viditelná více, než mezi registrovaným partnerstvím a konkubinátem, a to v účelu
vzniku, stabilitě, souhlasném projevu vůle, vzájemnými právy a povinnostmi, v obou
případech se jedná o úpravu osobního statutu a navíc i vzhledem k majetkovým prá-
vům (vyjma výše zmíněného SJM). V otázce adopce dětí však k tomuto institutu je
přistupováno stejně jako k heterosexuálnímu partnerství.
Toto tvrzení podepírá i judikatura ESLP a dalších evropských institucí. Prvním
příkladem je rozsudek ve věci
C-267/06, Tadao Maruko v. Versorgungsanstalt der
deutschen Bühnen
. V něm odpovídal Soudní dvůr na předběžnou otázku týkající
nároku na vdovecký důchod německého občana (pan Maruko) po svém zemřelém
partnerovi. Tento případ se vztahuje k otázce rovného postavení mezi manželstvím
a registrovaným partnerstvím, přitom však přesahuje do práva pracovního. Skutkový
stav lze ve stručnosti shrnout následovně. Pan Maruko žil se svým partnerem v re-
gistrovaném partnerství, tento partner byl pojištěn u Zaopatřovacího ústavu němec-
kých divadelních scén. Po smrti svého partnera (rok 2005) si pan Maruko zažádal
o vyplacení vdoveckého důchodu, tato žádost však byla zamítnuta, a to z důvodu, že
takováto dávka není poskytovaná registrovaným partnerům, ale jen pozůstalým man-
želům. Německý národní soud se obrátil na Evropský soudní dvůr (dále jen: „
ESD“
)
s předběžnou otázkou, zda takovéto ujednání není diskriminací na základě sexuální
orientace. ESD se nejprve zabýval otázkou, zda lze na daný případ vztáhnout směrnici
Rady 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání
a povolání,
24
přitom došel ke kladnému závěru. V otázce diskriminace na základě sexu-
ální orientace pak došel k následujícímu výroku:
„Článek 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm.
a) směrnice 2000/78 brání takové právní úpravě, jaká je předmětem původního řízení,
podle které pozůstalému registrovanému partnerovi není po smrti jeho partnera vyplácena
pozůstalostní dávka odpovídající pozůstalostní dávce poskytované pozůstalému manželovi,
ačkoli ve vnitrostátním právu registrované partnerství staví osoby téhož pohlaví, pokud
24
Úřední věstník Evropské unie. In:
Strukturalni-fondy
[online]. Brusel, 2000 [cit. 2016-04-17]. Dostupné
z: http://www.strukturalni-fondy.cz/getmedia/34ea74af-78ae-4da3-ab7a-b765844c4a7a/Smernice- Rady-2000_78_ES-ze-dne-27-11-2000_kterou-se-stanovi-obecny-ramec-pro-rovne-zachazeni-v-za- mestnani-a- povolani.pdf?ext=.pdf, 05/sv.4, str. 79 a násl.