SLP 01 (2013)

63 / 124

61
ͺ.͹.͸ Reforma nemocenského pojištění
V roce 2006 se do českého právního řádu (a to hned ve dvou různých předpisech
najednou)254 po skoro 50 letech255 vrátila úprava regulující přímou finanční (spolu-)
účast zaměstnavatele na zabezpečení jeho zaměstnance po dobu pracovní neschopnos-
ti. Cílem této úpravy bylo, stejně jako v jiných evropských státech, snížit počet osob
zneužívajících nemocenské a zdravotní pojištění.256 Právní úprava upravující povinné
poskytování náhrady mzdy po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pra-
covní neschopnosti (karantény) nakonec v roce 2007 ani 2008 nenabyla účinnosti.257
Stalo se tak až od 1. 1. 2009, v důsledku dalších úsporných opatření se však již jed-
nalo o dobu prvních 21 dnů dočasné pracovní neschopnosti. Přesněji řečeno v letech
2007 a 2008 (kromě 1. 1. 2008 až 30. 6. 2008, kdy bylo až od čtvrtého dne) náleželo
nemocenské již od prvého dne dočasné pracovní neschopnosti. V roce 2009 až 2010
náleželo až od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti a v roce 2011 (i 2012 a 2013)
náleželo až od 22. dne dočasné pracovní neschopnosti.
Pokud jde o popis právní úpravy lze odkázat na jiná díla,258 zde bude pouze pou-
kázáno na části právní úpravy relevantní z hlediska snížení sociální ochrany občanů
třetích států. Prodlužování období dočasné pracovní neschopnosti finančně hrazené
zaměstnavatelem má za přímý následek, že finanční zajištění nemocensky pojištěných
zaměstnanců nesou po stále delší období zaměstnavatelé. Tito si přitom v roce 2009
a 2010, nikoliv však již v letech 2011, 2012 a 2013, kdy byla tato možnost s jednou vý-
jimkou zrušena, mohli od pojistného odečíst polovinu náhrady mzdy, platu či odměny
z dohody, které vyplatili svým zaměstnancům.259 Zaměstnavatelé jsou tedy nuceni fi-
nančně zajišťovat zaměstnance po delší dobu, náklady na vyplacenou náhradu mzdy,
platu či odměnu z dohody jim ale s jednou statisticky malou výjimkou refundovány
z veřejných prostředků nejsou. Zvýší-li se počet dočasně práce neschopných, nesou
254 Srov. ust. § 192 zákon č. 262/2006 Sb. a čl. II bod 7 zákon č. 189/2006 Sb., který vložil ust. § 127a
do zákona č. 65/1965 Sb.
255 Viz ust. § 1154b a 1156 obecného zákoníku občanského, který byl vyhlášen císařským patentem č. 946
v roce 1811. První zmíněné ustanovení bylo s účinností k 1. 1. 1957 zrušeno zákonem o nemocenském
pojištění zaměstnanců (zákon č. 54/1956 Sb.), druhé s účinností k 1. 1. 1966 ust. § 279 odst. 1 bod 1
zákona č. 65/1965 Sb.
256 Stesky nad neutěšeným stavem nemocenského pojištění lze nalézt již v prvorepublikové odborné
literatuře. K zákonným opatřením k nápravě tohoto stavu patřilo především ust. § 95 a) zákona
č. 221/1924 Sb. z. a n. Srov. Tučný Zákon o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří,
str. 126.
257 Srov. ust. § 393a ZP.
258 Zejména BĚLINA, M., DRÁPAL, L. a kol.: Zákoník práce, velký komentář, 1. vyd., C.H. Beck, Praha
2012, komentář k § 192 a násl. (Pichrt) a tam uvedenou další literaturu.
259 Pro zajímavost lze zmínit, že v roce 2009 to byla částka 1,414 mld. Kč a v roce 2010 částka 1,515 mld. Kč.
Viz MPSV: Informace o vývoji nemocenského pojištění v období 2007 až 2011, str. 7, dokument je
k dispozici na (Cit.: 11. 12. 2012). Pouze zaměst-
navatelům zaměstnávajícím méně než 26 zaměstnanců, kteří se „připojistí“ (a mají sazbu pojistného
o 1 procentní bod vyšší) je dále kompenzována polovina náhrady mzdy.