167
byla považována za jednu z hlavních výhod arbitráže.
328
Původně se na důvěrnost řízení
nahlíželo z prizmatu neveřejnosti arbitrážního řízení. To znamená, že pokud je řízení ne-
veřejné, mělo by taktéž být i důvěrné. Tento přístup vyvozoval důvěrnost z neveřejnosti.
Bohužel takovýto pohled na důvěrnost v některých částech světa je již po případech
jako jsou zejména
The Eastern Saga
a
Esso Australia Resources Ltd. V. Plowman
minulostí
a již se ví, že uvedené dva pojmy nelze zaměňovat, ani vyvozovat platnost a aplikovatel-
nost jednoho z existence a aplikovatelnosti pojmu prvního. Další možné způsoby, jak
přistupovat k aplikovatelnosti některých (nikoliv obvykle úplně všech) pravidel důvě-
ryhodnosti vychází z implicitní dohody stran sporu (např. ve sporech ze smluv o těžbě
nerostných surovin),
329
která dá vzniku určitých povinností důvěrnosti nebo na zákla-
dě uzavření dohody o řešení sporu v rozhodčím řízením vznikne povinnost důvěrnosti
ze zákona. V otázce konkrétní aplikace pravidel důvěrnosti je možné se držet závěru
Nejvyššího švédského soudu ve věci
Bulgaria Foreign Trade Bank Ltd. V. A.L. Trade
Finance Inc.
330
Ten uvedl, že strany sporu, které vyžadují aplikaci některých pravidel
důvěrnosti, by měly výslovně zakotvit jejich aplikaci již v dohodě o arbitráži, případně
společně s arbitrážní doložkou.
Nicméně je důležité mít na paměti, že uvedené se týká jen určitých jurisdikcí, ve kte-
rých se spory rozhodovaly. Pohled na důvěrnost se projevil jako odlišný např.
Hassneh
Insurance Co of Israel & Ors v Steuart J Mew
,
331
ve kterém se anglický odvolací soud
přiklonil k implikované povinnosti důvěrnosti rozhodčího řízení.
332
Tím, že některé
jurisdikce s implikovanou důvěrností rozhodčího řízení počítají a jiné ji neuznávají,
resp. uznávají pouze v pravidlech/dohodě stran explicitně vymezenou důvěrnost, vede
k oblasti mezinárodní obchodní arbitráže, potažmo investiční arbitráže k nejasnostem
v situacích, kdy rozhodčí pravidla pro konkrétní spor tuto problematiku neupravují.
Příkladem
common–law
jurisdikce, která uznává implikovanou povinnost důvěrnosti,
je Spojené Království, které má v tomto ohledu bohatou judikaturu
333
a dále Singapore
nebo Malajsie.
334
Naopak v případě Austrálie platí, že místní soudy (příkladem spor
328
Srov. CINDY G. Buys:The Tensions between Confidentiality and Transparency in International
Arbitration
, American Review of International Arbitration
, Vol. 14, No. 121, 2003, str. 122.
329
Srov. LYNN, P. H.:
Use and Misuse of Confidentiality and Nondisclosure Agreements in Oil and gas
Agreements: The Exploration Phase
(Westminster, United States of America: Rocky Mountain Mineral
Law Foundation, 2004) str. 5.
330
Srov.
Bulgaria Foreign Trade Bank Ltd. V. A.L. Trade Finance Inc.,
Judgement of October 27, 2000,
Švédský nejvyšší soud.
331
Srov.
Hassneh Ins. Co. of Israel v. Mew,
2 Lloyd’s Rep. 243, (Q.B. 1993), pozn. autora: Anglický odvolací
soud uvedl, že zveřejnění zápisů, výroků svědků, stanovisek smluvních stran a ostatních dokumentů není
možné z důvodu implicitní důvěrnosti.
332
Pozn. autora: jde již částečné potvrzení právního názoru v předchozím případě –
Dolling-Baker v Merrett
,
ve kterém soud odmítl použít materiály použité v rozhodčím řízení, a to z důvodu implikované důvěr-
nosti.
333
Srov.
Ali Shipping Corp v Shipyard Trogir
[1998] 2 All ER 136, [1999] 1 WLR 314, [1998] 1 Lloyd’s Rep
711, dále
Dolling-Baker v Merrett
[1991] 2 All ER 890,
334
Srov.
Myanma Yaung Chi Oo Co Ltd v Win Win Nu
[2003] SGHC 124.