VI. konference SVOČ PrF UK 2013 doktorandi

uplatnění odpovědnostního mechanizmu. Tento přístup pak vede k názorům o zave-

dení odpovědnosti ISP, neboť právě tyto subjekty jsou vzhledem ke svému postavení

a nástrojům (zejména technickým) schopny fakticky zajistit fungující řád služeb infor-

mační společnosti. V případě nezavedení odpovědnosti ISP by tyto subjekty oplývaly

neomezenou faktickou mocí, přičemž případná jejich rezignace nebo neefektivita by

způsobila kolaps celého systému. Z těchto důvodů se jeví jako optimální částečná in-

gerence právní úpravy ve vztahu odpovědnosti za vztahy, které vzhledem ke své důleži-

tosti podléhají jistému samoregulačnímu prvku.

Mimo uvedené teoretické vymezení zavedení odpovědnosti ISP nelze odhlednout

od jejího faktického vývoje. Zpočátku bylo vycházeno z absolutní neodpovědnosti ISP

za kvalitu informací, které pasivně hostí nebo přenáší.

Tento přístup je patrný i pro

současné pojetí, které vychází z koncepce vyloučení odpovědnosti ISP až na specifické

případy.

Na základě výše uvedeného se lze přiklonit k zavedení odpovědnosti ISP. V této

souvislosti pak vyvstává otázka, zda se má jednat o odpovědnost objektivní nebo sub-

jektivní. Objektivní odpovědnost neboli odpovědnost za protiprávní stav je postavena

na konstrukci, která váže odpovědnost za protiprávní důsledek pouze na objektivní

kritéria, tzn. bez ohledu na subjekt. Jejím předpokladem není zavinění, tj. aby subjekt

měl v úmyslu porušit právo, resp. zda o tom věděl, ale podstatou je, zda k porušení

práva objektivně došlo, čímž byl způsoben protiprávní následek. Naproti tomu subjek-

tivní odpovědnost vždy předpokládá zaviněné porušení právní povinnosti.

Jak již bylo výše uvedeno, bylo by vzhledem ke kvantovosti informací a relativně

vysoké možnosti založení anonymních vztahů nespravedlivé požadovat, aby ISP odpo-

vídali na základě objektivní odpovědnosti za faktickou nemožnost posuzovat kvalitu

informací a za právní, ekonomickou a částečně i technickou nemožnost provádět tako-

vou kontrolu, a to i s přihlédnutím na soukromoprávní i veřejnoprávní ochranu osob-

ní integrity včetně ochrany osobnosti, soukromí, osobních údajů, práva na svobodu

Například k postavení doménových autorit, zejména ICANN viz Pelikánová, R. Ekonomické, právní

a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. 1. vydání. Ostrava: Key Publishing, 2012.

Užívání webových stránek, které jsou zobrazovány prostřednictvím prohlížečů, je spojeno s doménami

(tj. virtuálními prostory v Internetu), jenž jsou konstruovány hierarchicky. Internetovou doménu je mož-

né si zaregistrovat, avšak pro samotný provoz webové stránky je nutno zajistit službu pro její umístění

a zpřístupnění prostřednictvím Internetu – tzv. webhosting. Potřeba zavedení určitého systému a jeho

kontroly vzešla po rozmachu informačních technologií a neomezenému přístupu k nim, což vedlo k je-

jich masivnímu užívání.

K podmínce zachování systému a platnosti práva na Internetu ve spolupráci s definičními autoritami srov.

Polčák, R. Internet a proměny práva. Praha: Auditorium, 2012, str. 107-112.

Prolomení odpovědnostního vztahu ISP je možné spojovat s rozvojem informačních technologií a je-

jich využíváním. K uplatnění odpovědnosti ISP před přijetím specifické právní úpravy viz Matějka,

J., Čermák, J. Odpovědnost poskytovatelů volného prostoru na Internetu za cizí obsah. In Právník,

roč. 2001, č. 11. Dostupné také z

Gerloch, A. Teorie práva. 3 rozšířené vydání. Plzeň, 2004, str. 200.