97 / 220
95
ferencí uživatelského prostředí a v rozsahu uděleného oprávnění ve státě své územní
působnosti prosazoval, chránil a vykonával autorská majetková práva osob, které mu
k tomu udělily příslušné smluvní oprávnění. Je to nakonec nejenom jeho právo, ale
také zákonná i smluvní povinnost.
Z pohledu a podle dlouhodobého tvrzení Komise se však toto nastavení kolektivní
správy ukázalo jako nefunkční, neefektivní a netransparentní v případě internetových
online hudebních služeb, které se ze své podstaty nevážou k jednomu území, nýbrž
jsou nadnárodní
per se
. Nutno v této souvislosti poukázat na relativnost zmíněného
pojetí digitálního trhu s hudbou z pohledu lokálního poskytovatele online licencí,
protože převážná většina osob ISP je při poskytování online služeb zaměřená na český
hudební trh a cíleně oslovuje české, slovenské a případně polské auditorium. Český,
slovenský nebo polský kolektivní správce nemusí mít na rozdíl od Komise za prokáza-
né, že by ve stávajících podmínkách režimu kolektivní správy online práv k originální-
mu repertoáru musel jednotlivý ISP uzavírat licenční smlouvu se všemi relevantními
kolektivními správci ve všech 27 členských státech EU pro legální poskytování svých
služeb v územním rozsahu celého vnitřního trhu. Jednak proto, že převážná většina ta-
kovýchto osob ISP své služby neposkytuje přeshraničně ani panevropsky, pročež žádný
z případných zájemců o panevropskou či přeshraniční online licenci o ní žádat nebude,
a pokud by se tak vůbec stalo, pak by v daném případě byl požádaný kolektivní správce
i s odkazem na reciproční ujednání s evropskými partnery působícími na dotčených
územích povinen žádost takového ISP řešit v zájmu svých zastupovaných autorů, čehož
docílí jedině úspěšnou dohodou na licenčním režimu předmětného užití děl se svým
smluvním partnerem v zahraničí. V intencích smluvní volnosti a svobodně.
Analogicky k aktuální situaci užívání děl online hudebními službami se povaha pře-
shraničního užití děl již jednou dostala do kolize s výše uvedeným teritoriálním uspo-
řádáním recipročních vztahů kolektivních správců. Stalo se tak v případě družicového
(satelitního) vysílání. Vyřešit tento střet se podařilo již v 90. letech 20. století, kdy se
prostřednictvím směrnice Rady 93/83/EHS o koordinaci určitých předpisů týkajících
se autorského práva a práv s ním souvisejících při družicovém vysílání a kabelovém
přenosu Evropské společenství usneslo na jednoduchém a elegantním právním řešení
územně neohraničeného vysílání zavedením fikce, podle které při satelitním vysílání
dochází ke komunikaci veřejnosti výlučně v tom členském státě, ve kterém jsou pod
kontrolou vysílající organizace vkládány programové signály na nepřerušovaný sdě-
lovací řetězec. Ve výsledku tak každému satelitnímu vysílateli stačí pro přeshranič-
ní vysílání získat uživatelskou licenci od lokálního kolektivního správce působícího
na území, ze kterého k vysílání dochází.
Tento licenční model byl vytvořen ještě v roce 1993 a funguje bez problémů dodnes.
Je proto chybou Komise, když se v rámci implementace nových právních mechani-
zmů pro licencování online užívání chráněného obsahu neřídí tímto ověřeným a spo-
lehlivým modelem kolektivní správy, ale naopak zavádí řešení, vnášející do prostředí