95 / 220
93
Směrnice vyhrazuje určité finanční a personální záležitosti kolektivního správce roz-
hodnutí valné hromady členů, konané obvykle jenom jednou za rok. Obzvlášť schva-
lování odměn a dalšího plnění pro řídící osoby, investiční politika a finanční strategie
včetně určování administrativních srážek z inkasovaných autorských odměn jsou fak-
tory natolik proměnlivé v průběhu výkonu činnosti osoby správce, že jejich podrobení
rozhodnutím valné hromady povede ke snížení flexibility a operativnosti kolektivní
správy v návaznosti na aktuální personální požadavky managementu a na momentální
ekonomickou situaci uvnitř kolektivního správce. Naopak otázka zachování přístu-
pu k čerpání finančních výhod ze sociálních a kulturních rezerv kolektivního správce
u autorů, kteří své zastupování ukončili buď zcela či pro určitou kategorii práv anebo
děl, je zrovna tou záležitostí, která by měla záviset na posouzení reprezentativním člen-
ským orgánem. Návrh směrnice ovšem s touto výhradou pro valnou hromadu nepo-
čítá a povinnost zpřístupnit kulturní, sociální a vzdělávací služby i nezastupovaným
autorům naopak přímo členským státům ukládá.
V části upravující vztahy kolektivního správce s uživateli Komise požaduje pro
určení kritéria výpočtu sazeb autorských odměn adekvátní reflexi na „hospodářskou
hodnotu práv v obchodu a služeb poskytovaných kolektivním správcem“. Co se však
hospodářskou hodnotou spravovaných autorských a souvisejících práv rozumí, není
specifikováno a dost dobře ani není uchopitelné, rozlišujeme-li důsledně povahu čin-
nosti správce ve vztahu k uživatelské veřejnosti na straně jedné, a v smluvním poměru
k zastupovaným nositelům práv na straně druhé, bez jejího redukování na komerční
službu. Kolektivní správce je povinen za nediskriminačních podmínek zpřístupňovat
celý zastupovaný repertoár děl všem nabyvatelům licencí z řad uživatelské veřejnosti.
Komu poskytuje službu, jsou právě zastupovaní autoři a recipročně zastoupené zahra-
niční organizace kolektivní správy, jež nesou i náklady mandátního výkonu neoceni-
telných majetkových autorských práv. Je proto důležité diferencovat mezi oceňováním
nehmotného statku, jehož komerční cena – nikoli však automaticky i umělecká hod-
nota, záleží na jeho poptávce u posluchačů či na míře atraktivity oceňovaného díla pro
uživatele obecně, případně v posouzení vlivu díla na obchodní bilanci poskytované hu-
dební služby, od správcem neoceňovaných absolutních autorských práv, ještě nerelati-
vizovaných jejich vlastním výkonem na pohledávky z licenčních smluv či deliktů. Tato
práva jsou nepřevoditelná a jako neocenitelná nepodléhají ani výkonu rozhodnutí.
176
¨
5.2 Multiteritoriální licencování online hudebních práv
Pozornost a podporu si snaha Komise zavést jednotný unijní standard multiteri-
toriálního licencování online práv kolektivně zastupovaného hudebního repertoáru
ve vztahu k osobám ISP zaslouží, ovšem za předpokladu, že tento standard bude obou-
176
K nepřevoditelnosti a neocenitelnosti majetkových autorských práv a práv výkonných umělců srovnej
§ 26 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně
některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů a § 17 odst. 5 zák. č. 151/1997 Sb.,
o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku). Také in Telec, I., Tůma,
P. Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 312, 314, 315, 880, 881.