94 / 220
92
vynucenou konkurenci do vztahů mezi jednotlivými kolektivními správci, kteří nejsou
srovnatelní ani co do velikosti ani co do významu pro globální, potažmo unijní hudeb-
ní trh, a kteří zároveň poskytují administrativní servis vztahující se k neocenitelným
autorským a souvisejícím majetkovým právům. V důsledku takového konceptu se pak
nositelé exkluzivity zbavených práv, bez možnosti svobodně rozhodovat o jejich osu-
du, dostávají do diskriminačního postavení jak vůči autorům zastupovaným „vítězem“
této nerovné soutěže, tak i vůči uživatelům, kteří zároveň ani nejsou adresáty navrho-
vané unijní legislativy. Nutno navíc upozornit, že směrnice v navrhované podobě volí
jednostranný přístup regulace pouze obchodně-inkasních aspektů činnosti kolektivní-
ho správce, omezující tak prostor pro jeho kulturně vyváženou repertoárovou nabídku
a eliminující jeho pozitivní sociální působení na obec zastupovaných autorů. Svědčí
o tom i použité označení osob kolektivních správců termínem
„collecting societies“
,
redukující je na pouhý inkasní orgán, bez potřebných konotací jejich významu pro za-
chování rozmanitosti evropské kulturní a umělecké scény. Rozpor navrhované definice
osoby kolektivního správce s jejím legislativním pojetím podle českého autorského
zákona je patrný v kvantitativní podmínce kolektivního zastoupení, předpokládající
v české právní úpravě jistou míru reprezentativnosti, soustavnosti a primátu takovéto
činnosti.
175
5.1 Řízení vnitřních poměrů kolektivních správců
V části upravující nároky nositelů práv požaduje Komise po členských státech vytvo-
ření co možná nejširšího prostoru zastupovaným subjektům, pro individuální určování
podmínek a pro modifikování věcné i časové působnosti smluv o zastupování svěře-
ných práv jimi libovolně zvoleným evropským správcem. Tato regulace by ve svých
důsledcích vedla k neodůvodněné fragmentaci kolektivně vykonávaných práv, jejichž
rozsah a případné výjimky spadají do rozhodovací kompetence reprezentativních or-
gánů správce – valné hromady členů anebo výboru členů, a znamenala by k tíži za-
stupovaných autorů také zvýšení transakčních nákladů správy a právní nejistotu pro
uživatele ohledně rozsahu udělených licenčních oprávnění. I zákonným znakem efek-
tivity kolektivního výkonu práv je soustavnost a dlouhodobost, majíce na zřeteli delší
časovou působnost udělených hromadných licenčních oprávnění, finančně i prakticky
výhodnou pro jejich nabyvatele z řad uživatelské veřejnosti. Možnost nositelů práv
vystoupit ze zastupování ve výpovědní lhůtě kratší šesti měsíců jak navrhuje Komise,
snižuje účelnost kolektivní správy a zvyšuje riziko neoprávněného nakládání s chráně-
nými tituly libovolně vyjmutými z již hromadně licencovaného repertoáru kolektiv-
ních správců.
175
Srov. § 95 odst. 2 a § 97 odst. 3 a 4 zák. č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejí-
cích s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Definiční ustanovení směrnice o kolektivní správě požaduje pro zastupování ve výkonu práv alespoň
dva zájemce z řad jejich nositelů, připouštějící i pouze vedlejší povahu takového zastupování osobou
„kolektivního správce“ (článek 3 písmeno a) návrhu směrnice).