96 / 220
94
stranně výhodný jak pro uživatele a provozovatele digitálních služeb, tak pro zastupo-
vané nositele práv, mezi kterými především evropští autoři přímo smluvně pověřující
své národní ochranné organizace k výkonu majetkových autorských práv, nezůstanou
v důsledku případného vzniku nežádoucí a nerovné soutěže o repertoár marginali-
zováni ani nepovšimnuti tržní nabídkou digitálního hudebního obsahu, preferující
angloamerickou produkci. S ohledem na zásadní význam podmínek centrálního licen-
cování online práv pro přístup menšinových repertoárů spravovaných malými a střed-
ně velkými kolektivními správci včetně českých na digitální vnitřní trh EU, by bylo
potřebné v textu směrnice specifikovat zásadu, podle které bude globální poskytovatel
online licencí nakládat s menšinovými repertoáry centrálně nelicencujících správců
za stejných podmínek, jaké uplatňuje k vlastnímu repertoáru, bez možnosti svévolně
nebo bez výslovného souhlasu pověřujícího správce tyto repertoáry do předmětného
rozsahu poskytnuté licence nezahrnout. Zároveň ve směrnici absentuje možnost aktiv-
ního poskytování regionálních online licencí malými a středně velkými kolektivními
správci pro více území determinovaných jazykovými či kulturními specifiky, při sou-
běžném zachování jejich napojení na centrální licencování licenčním poskytovatelem
splňujícím k tomu směrnicí předepsaná kritéria. Nutno také podotknout, že směrnicí
předvídané oprávnění jednotlivého nositele kolektivně spravovaných práv tyto pro on-
line užití na více teritoriích licencovat individuálně, prostřednictvím jiného zvoleného
kolektivního správce či dokonce jiné třetí osoby, je v nepřekonatelném rozporu s ex-
kluzivním pověřením správce kolektivně práva takového nositele vykonávat.
Licenční modely kolektivní správy byly historicky vždy striktně monoteritoriální
a korespondovaly s teritoriálně vymezenou působností autorskoprávní ochrany v le-
gislativách jednotlivých zemí. Každá osoba kolektivního správce tak poskytovala uži-
vatelské licence k celosvětovému repertoáru děl pro území své vlastní působnosti, ať se
jednalo o licence udělené televizním a rozhlasovým vysílatelům, provozovatelům ve-
řejných hudebních produkcí, či pořizovatelům záznamů hudebních děl na zvukových
nosičích pro obchodní účely. Pro zachování rovnováhy zájmů a očekávání uživatelské-
ho prostředí na straně jedné a kreativní autorské obce definované žánrovým umělec-
kým obsahem a nikoli investičními hledisky na straně druhé, je zachování teritoriality
autorského práva a potažmo i kolektivní správy nevyhnutné. Naléhavost této potřeby
se obzvláště projevuje v dnešní situaci právně nereflektovaných změn technologické-
ho určení na internet či jiné formy dálkového přenosu dat vázaných uživatelských
aplikací, které nejsou automaticky zárukou stimulace autorské tvorby, ani jediným
možným předpokladem pro svobodný přístup uživatelské veřejnosti k jejím výsledkům
v podobě zejména autorskoprávně chráněných děl, tvořících nezaměnitelný repertoár
jednotlivého kolektivního správce.
Takovéto územní definování působnosti jednotlivých subjektů kolektivní správy
bylo a stále je velmi žádoucí i z praktických hledisek, neboť každý kolektivní správce
zastává v členské zemi EU nejlepší pozici a disponuje potřebným materiálním i perso-
nálním zázemím pro to, aby s péčí řádného hospodáře, odborně, znalý specifik a pre-