184 / 268
182
i objektivitu. Celý proces probíhal důstojně, korektně, bez nátlaku nebo umlčování.
Obvinění o zmanipulovaném dokazování, která jsou někdy slyšet, jsou nepravdivá.
27
Zbývá rozsudek. Rozsudkem norimberského tribunálu bylo uloženo 12 trestů smrti,
několik dlouholetých trestů odnětí svobody (i doživotí) a 3 obžalovaní byli zproštěni.
Tento výsledek je spravedlivý jen částečně – u trestů smrti. V ostatním, zvláště u zpro-
stěných Schachta a von Papena, je nepřiměřeně mírný. Lze souhlasit se separátním
votem sovětského soudce. Ten vytýkal i to, že za zločinecké měly být prohlášeny ještě
další organizace. Najít v těchto směrech shodu mezi soudci se ale nepodařilo. O jak
komplikované vyjednávání šlo, ukázaly otevřené archivy.
28
ͻ. Zhodnocení Norimberského procesu
Na závěr můžeme říci, že Norimberský proces byl legální a legitimní. Přinesl ale jen
částečnou spravedlnost. Postihl některé čelné nacisty, další unikli (spáchali sebevraždu,
nebyli obžalováni či utekli nebo jim byla poskytnuta ochrana některou z mocností –
typicky vědcům a agentům).
29
Tento proces se nezabýval ani četnými excesy spojenců.
K tomu nebyl určen. Stejně se ale žádný zločinec nemůže efektivně dovolávat toho, že
někdo jiný není stíhán nebo že právo porušuje každý. I přes tyto nedostatky znamenal
Norimberský proces v mnoha ohledech průlom v dosavadní mezinárodní praxi a hlav-
ně posunul dále rozvoj mezinárodního humanitárního práva.
Z organizačně technického hlediska byl Norimberský proces skutečně úctyhodnou
akcí, kterou nebylo snadné zvládnout. Tento proces trval téměř rok. Za tu dobu pro-
běhlo 403 zasedání tribunálu. Obžaloba předložila 2630 dokumentů, obhajoba pak
2 700. Došlo k výslechu 195 svědků a muselo být prostudováno 300 000 přísežných
písemných výpovědí. Soudní protokoly měly dohromady 16000 stran. Celkově se
spotřebovalo 5 miliónů listů papíru o váze 200 tun, 27 000 metrů zvukového filmu
a 7000 fotografických filmů.
30
Toto vše by nebylo možné zajistit bez spolupráce vítěz-
ných mocností druhé světové války. Ta sice někdy nebyla snadná, přesto pravidelně
končila dosažením kompromisu. Určitě se o to zasloužil i velký étos celého procesu.
Významný byl psychologický účinek procesu. Nešlo jen o to, že lidé mohli zase začít
věřit v právo a spravedlnost a v to, že zločinci jakéhokoli postavení budou patřičně
27
ROLAND, Paul,
op. cit.,
s. 76 an., 92 an. Srov. s knihou fikcí a polopravd: IRVING, David
J.C.
Norimberk: Poslední bitva.
Praha: Naše vojsko, 2009, ISBN: 978-80-206-1007-2.
28
Rozsudek a separátní votum jsou přetištěny ve sbírce
Norimberský proces.
II. díl. Praha: Orbis, 1953,
s. 439-637. To, co vlastnímu rozhodnutí předcházelo, fundovaně popisují HEYDECKER, Joe J., LEEB,
Johannes.
op. cit.
s. 585 an., 664 an. EČER, Bohuslav.
Norimberský soud
. Praha: Orbis, 1946, s. 378
uvádí, že „soudcové čtyř velmocí se shodli, pokud jde o všeobecnou část rozsudku úplně, pokud jde
o individuální obžalované na více než 80 procent a pokud jde o zažalované skupiny a organisace skoro
na 70 procent“.
29
Sebevraždu spáchali dávno před procesem Adolf Hitler, Heinrich Himmler, Joseph Goebbels, ve vazbě
Robert Ley a nedlouho před popravou Hermann Göring, v nepřítomnosti byl odsouzenMartin Bormann.
V případě Gustava Kruppa von Bohlen und Halbach bylo řízení zastaveno pro nepříznivý zdravotní stav.
30
POLTORAK, Arkadij Iosifovič,
op. cit.,
s. 11 an.