SLP 09 (2015)

188 / 268

186
vány za útok na hodnoty sdílené lidstvem jako celkem, každým národem a každým
státem, který je součástí mezinárodní komunity. Podobně je tudíž možno uvažo-
vat s trochou nadhledu i o všech národních soudech s pachateli těchto zločinů jako
o procesech mezinárodního charakteru.2 Velmi trefně toto postihl Simon Wiesenthal,
ředitel Dokumentačního centra Spolku Židů pronásledovaných nacistickým režimem,
ve svém memorandu „Vina a hříchy nacistických pachatelů z Rakouska /Schuld und
Sühne der NS-Täter aus Österreich/“, které v roce 1966 předal rakouskému spolkovému
kancléři Josefu Klausovi. Zde uvedl: „Oběti těchto zločinů jsou totiž občané různých stá-
tů. A tím také každý takový proces … se stává procesem mezinárodním, při němž je v sázce
pověst Rakouska u celého přihlížejícího světa.“ 3
V případě, že bychom podrobili tento historický dokument bližšímu zkoumání, do-
spěli bychom k závěru, že jeho obsahem je především kritika vůči přístupu rakouských
orgánů činných v trestním řízení ke stíhání zločinů nacismu spáchaných rakouskými
občany. Bližším předmětem tohoto článku proto bude zhodnocení efektivity trestní-
ho postihu nacistických zločinů před národními soudy, a to se zaměření především
na Rakousko, Německo a dílčím způsobem i Izrael, v němž se v tomto směru odehrál
jeden z nejpozoruhodnějších procesů s bývalým nacistou před vnitrostátním soudem,
a to proces s Adolfem Eichmannem.
Přes toto retrospektivní vymezení však není možno chápat téma této kapitoly jako
ryze historizující a postrádající aktuálnost. Nejenže jsou v mnoha směrech judikáty
mezinárodních i některých národních tribunálů týkající se bývalých nacistů stále rele-
vantním pramenem mezinárodního trestního práva, své aktuální implikace mají i skrze
koncept komplementarity Mezinárodního trestního soudu (dále jen „MTS“) založeného
Římským Statutem.4 Lze říci, že komplementarita v jurisdikci MTS zavádí jakýsi tichý
dialog mezi tímto mezinárodním tribunálem a národními soudy a teprve za určitých
podmínek je jeho výsledkem to, že k řízení bude namísto vnitrostátního soudu pří-
slušný MTS.
Slovy Antonia Casseseho „Římský statut určuje, že státní soudní instituce mají pri-
mární odpovědnost za stíhání a trestání zločinů podle mezinárodního práva. Toto je jejich
normálním úkolem a MTS se může zabývat pouze případy, kde národní právní systémy
nejsou schopny plnit své funkce.“ 5 V bližším jsou principy komplementarity obsaženy
v řadě ustanovení Římského statutu, přičemž pro účely diskuze vedené v tomto textu
2 Tento mezinárodní charakter je dán kontextem a z hlediska materiálního, samozřejmě nikoliv z hlediska
procesního a institucionálního.
3 Memorandum je k dispozici v Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes , popř. on-
line na:
V tomto dokumentu zaznívá kritika rakouského přístupu a nízké aktivity při vyšetřování a stíhání nacis-
tických zločinů, což akcentuje i tato citovaná pasáž textu.
4 Statut Mezinárodního trestního soudu /Statute of the International Criminal Court / ze dne 17. července
1998, v ČR publikován sdělenímMinisterstva zahraničních věcí č. 84/2009 Sb.m.s. ze dne 24. září 2009.
5 CASSESE, Antonio. The Human Dimension of International Law, Selected Papers. Oxford: Oxford
University Press, 2008. ISBN 978-0-19-923291-8, s. 513.