185 / 268
183
potrestáni. Jednalo se o demaskování nacistické praxe a pravé tváře těch, co ji repre-
zentovali. „Zbaveni zástěrky teutonského heroismu a rituálního wagnerovského jeviště
svých shromáždění, byli obžalovaní v Norimberku nakonec přinuceni postavit se tváří
v tvář nechutné realitě škod, které způsobily světu jejich rasistická ideologie a extrémní
nacionalismus.“
31
Tuto konfrontaci mnohý se souzených nacistů nevydržel. I tady se
ale většina těchto zločinců projevovala jako osoby bez charakteru, soucitu a svědomí.
32
Norimberský proces s hlavními nacistickými válečnými zločinci a některými naci-
stickými organizacemi více než čestně obstál ve srovnání s tokijským procesem, kde
byli souzeni čelní japonští představitelé, i s následnými norimberskými procesy. Těch
bylo dvanáct a konaly se před americkými vojenskými tribunály. Ať už byly nedostat-
ky Norimberského procesu jakékoli, deficity těch ostatních byly daleko větší. Před
Tokijským tribunálem nestanul z politických důvodů japonský císař, americká obža-
loba omezila roli zástupců ostatních zemí a proces se protáhl na dva a půl roku. Bylo
to zásluhou toho, že písemná svědectví nahradila z velké části ústní výslech svědků
a byly zde mnohem větší problémy s překladem.
33
Následným norimberským procesům
bývá vyčítáno, že se „tápavě snažily najít správnou cestu mezi nadměrnou shovívavostí
a zbytečnou krutostí“.
34
Bohuslav Ečer v jedné ze svých knih napsal, že, „norimberský soud uznal úzký sva-
zek mezi mravností a právem“ a dal světu poučení „rázu politického, právního, mrav-
ního, všeobecně kulturního a také všelidského“.
35
Tato slova nebyla nadsázkou, ale byla
hluboce pravdivá. A lidé to tak ve své době i cítili. Čas, jak známo, poněkud obrušuje
hrany a stírá význam událostí i prožitků. Pro Norimberk to však z velké části neplatí.
I když je dnes Norimberský proces už jen historií, jeho odkaz má trvalou platnost. Lidé
by na něj neměli nikdy zapomenout.
ͼ. Závěr
O Norimberském procesu se diskutuje už od doby, kdy probíhal. Tento proces měl
a má své zastánce i kritiky. Diskuze nebyla vždy korektní, protože do ní často vstupova-
ly zejména politické zájmy. Pro ty, co jej hájí, je tento proces symbolem spravedlivého
vypořádání se se zločiny nacismu. Ti, kteří jej kritizují, mu vytýkají, že popřel některé
právní principy a byl právem vítězů. Bohužel dnes tento názor prezentují hlavně popí-
rači holocaustu. Jak bylo ukázáno, na Norimberský proces je třeba hledět jako na ne-
zbytnou součást poválečné právní obnovy. Ztělesňoval její retribuční aspekt. Právními
prostředky se vyrovnal s nacistickým bezprávím. Přitom měl ráz férového procesu.
Jeho kritika neobstojí. Byl legální i legitimní. Jeho alternativy, představiteli vítězných
mocností zvažované, nebyly prakticky vůbec akceptovatelné. Nepotrestání nacistic-
31
ROLAND, Paul,
op. cit.,
s. 7.
32
O tom více GILBERT, Gustave.
Norimberský deník
. Praha: Mladá fronta, 1969.
33
SMIRNOV, Lev N., ZAJCEV, Jevgenij B..
Soud v Tokiu
. Praha: Naše vojsko, 1979, s. 77, 91, 100.
34
DELPLA, François,
op. cit.,
s. 278.
35
EČER, Bohuslav,
op. cit.
, s. 375, 380.