SLP 09 (2015)

189

jednotného právního základu pro stíhání válečných zločinců a dalších obdobných zločinců

v Německu, kteří nebyli souzeni před MVT

[...].“

Vedle vytvoření tohoto základu pro jurisdikci soudních orgánů jednotlivých oku-

pačních správ v rozděleném Německu došlo prostřednictvím čl. II odst. 1 písm. d)

ZKR 10 souběžně k tomu, že spojenci prakticky zcela vyloučili německé národní sou-

dy z možnosti projednávat zločiny související s dobou nacistické nadvlády, přičemž

tento stav trval až do roku 1951. Podle tohoto ustanovení totiž mohly německé soudy

na základě přivolení centrální spojenecké správy v příslušné okupační zóně rozhodovat

pouze o případech zločinů proti lidskosti, přičemž však platilo další omezení, a to že

v projednávaných případech se mohlo jednat pouze o „

zločiny spáchané osobami s němec-

kým občanstvím nebo národností vůči jiným osobám s německým občanstvím nebo národ-

ností, nebo osobám bez státní příslušnosti.

“

V praxi dostaly možnost německé soudy roz-

hodovat o zločinech proti lidskosti podle ZKR 10 pouze v britské a francouzské zóně.

Michael S. Bryant pak podává pro francouzský sektor poměrně rozšiřující chápání

pojmu zločinů proti lidskosti v podání německých soudů, který měl obsahovat „

dva

základní druhy protiprávního jednání: zločiny zahrnující vraždu /crimes of the ‘mur-

der type’ / a zločiny, jimiž byla druhá osoba vystavena perzekuci / ‘persecution type’/

.“

Tímto ZKR 10 dále specifikoval obecné podmínky stanovené v zákonu Kontrolní rady č. 4 přijatém dne

30. října 1945, jenž obecně v čl. III písm. b) uváděl, že se německé národní soudy vylučují z příslušnosti

projednávat „

trestněprávní delikty spáchané nacisty nebo jakoukoliv jinou osobou proti občanům Spojených

národů a jejich majetku, stejně jako pokusy o znovuobnovení nacistického režimu a aktivity nacistických orga-

nizací

.“

Odborné statě signalizují, že k aplikaci ZKR 10 či přímo Charty MVT zřejmě v široké míře docházelo

i v případech soudů s bývalými nacisty v sovětské okupační zóně, ačkoliv dodnes nebyly procesy v této

zóně celistvě (co do jejich počtu a často i procesně- i hmotněprávní povahy) zmapovány. Srov. např.

FRIEDMAN, Jonathan. The Sachsenhausen Trials: War Crimes Prosecution in the Soviet Occupation

Zone and in West and East Germany. In HEBERER, Patricia, MATTHÄUS, Jürgen (eds.)

Atrocities on

Trial: Historical Perspectives on the Politics of ProsecutingWar Crimes

. Lincoln/London: Holocaust Memorial

Museum, 2008. ISBN 978-0803210844, s. 167-168; POHL, Dieter.

Justiz in Brandenburg 1945-1955:

Gleichschaltung und Anpassung

. München: R. Oldenburg Verlag, 2001. ISBN 978-3486565324, s. 89;

FRIEDLANDER, Henry. The Judiciary and Nazi Crimes in Postwar Germany. In MARRUS, Michael

R. (ed.)

The Nazi Holocaust, Band 9 – The End of Holocaust

. Westport/London: Mechler Corporation,

1989. ISBN 978-0887362651, s. 668; RÜCKERL, Adalbert. Nazi Crime Trials. In MARRUS, Michael

R. (ed.)

The Nazi Holocaust, Band 9 – The End of Holocaust

. Westport/London: Mechler Corporation,

1989. ISBN 978-0887362651, s. 623; WIELAND, Günther. Vefolgung von NS-Verbrechen und

kalter Krieg. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.)

Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und

Gesellschaft in Europa nach 1945

. Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 193; WIELAND,

Günther. Die Nürnberger Prinzipien im Spiegel von Gesetzgebung und Spruchpraxis sozialististis-

cher Staaten. In HANKEL, Gerd, STUBY, Gerhard (ed.)

Strafgerichte gegen Menschenverbrechen, zum

Völkerstrafrecht 50 Jahre nach den Nürnberger Prozessen

. Hamburg: Hamburger Edition mbH., 1995.

ISBN 978-3930908103, s. 110.

BRYANT, Michael S. The Appropriation by German Courts in French-Occupied Baden of Control

Council Law No. 10’s Definition of Crimes against Humanity in the Prosecution of Nazi-Era Defendants

1946-1951. In GRIECH-POLELLE, Beth A. (ed.)

The Nuremberg War Crimes Trial and its Policy

Consequences Today

. Baden-Baden: Nomos, 2009. ISBN 978-3832939069, s. 46.