197 / 268
195
nec
.“ V navazujícím odstavci je tento zločin rozšiřován i na ty, kteří se v souvislosti
s válečnými událostmi dopustili ve prospěch německé armády nebo nacistického pan-
ství „
na jiných osobách
[…]
činů, které odporují přirozeným požadavkům lidskosti
.“ Toto
ustanovení tak v sobě obsahově zahrnuje taktéž činy (zločiny proti lidskosti), které
byly spáchány proti osobám bez státní příslušnosti, osobám patřícím ke Třetí říši (tj.
primárně Němcům a Rakušanům včetně tzv. říšských Židů), popřípadě i občanům
neutrálních států.
45
KVG dále mimo jiné obsahoval i skutkovou podstatu vyhnání
z vlasti (§ 4) či udavačství (§ 7). Pozoruhodné na tom je, že tato úprava byla vydána
ještě před oficiálním přijetím Charty MVT, přičemž formulace obsažené v KVG jsou
obsahově i terminologicky blízké tomu, jak jsou od roku 1945 vymezovány v psaných
pramenech mezinárodního trestního práva. Tuto okolnost je tak možno použít jako
jeden z možných argumentů pro to, že zločiny uvedené v Chartě MVT skutečně byly
součástí mezinárodního zvykového práva i před rokem 1945 a ze strany vítězných
mocností tak nedošlo na sklonku války k vytváření „nového práva“ s retroaktivním
zaměřením.
46
Tento osobitý rakouský přístup k nacistickým zločinům přetrval až do roku 1955,
kdy byly zrušeny mimořádné lidové soudy, resp. do roku 1957, kdy byla v práv-
ním řádu zrušena úprava obsažená v KVG.
47
Před lidovými soudy stanulo v období
do roku 1955 28.148 osob (ne všechny však byly viněny ze zločinů charakterově od-
povídajících zločinům podle mezinárodního práva), přičemž došlo k vynesení odsuzu-
jících rozsudků v 13.607 případech.
48
45
Srov. MALANIUK, Wilhelm.
Lehrbuch des Strafrechts
. 2. Band. Wien: Manszse Verlags- und Universitäts-
buchhandlung, 1949, s. 129.
46
Srov. GARSCHA, Winfried R.,
op. cit
., s. 62.
47
Spolkový zákon ze dne 20. prosince 1955 o zrušení lidových soudů a potrestání zločinů dosud pod-
léhajících k rozhodnutí těmto soudům /
Bundesgesetz vom 20. Dezember 1955 über die Aufhebung der
Volksgerichte und die Ahndung der bisher diesen Gerichten zur Aburteilung zugewissenen Verbrechen
/, BGBl.
285/1955; spolkový zákon ze dne 14. března 1957, kterým se mění nebo ruší ustanovení zákona o za-
cházení s národními socialisty, BGBl. č. 25/1947 /
Bundesverfassungsgesetz vom 14. März 1957, womit
Bestimmungen des Nationalsozialistengesetzes, BGBl. Nr. 25/1947, abgeändert oder aufgehoben werden
/
(tzv.
amnestijní zákon 1957), BGBl. 82/1957. Na druhou stranu i v procesech vedených na základě KVG byl
často i před rokem 1957 subsidiárně používán i StG právě z důvodu posílení přesvědčivosti soudního
rozhodování a překlenutí možných námitek retroaktivity. Srov. GARSCHA, Winfried R.,
op. cit
., s. 60,
dále k tomuto také GARSCHA, Winfried R., KURETSIDIS-HAIDER, Claudia.
Die Nachkriegsjustiz
als nicht-bürokratische Form der Entnazifierung: Österreichische Justizakten im europäischen Vergleich;
Überlegungen zum strafprozessualen Entstehungszusammenhang und zu den Verwertungsmöglichkeiten für
die historische Forschung
. Wien: Dokumentationsarchiv des österreichischen Widerstandes, 1995. ISBN
9783901142260, s. 55.
48
Statistické údaje jsou založeny na oficiální informaci vydané Spolkovým ministerstvem spravedlnosti
Rakouska z roku 1977, které jsou zpracovány In: SCHAUSBERGER, Manfred. Die Verfolgung von
NS-Gewaltverbrechen in Österreich. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.)
Keine Abrechnung: NS-
Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945
, Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065,
s. 28 a RÜCKERL, Adalbert.
NS-Verbrechen vor Gericht
,
op. cit
., s. 216.