![Show Menu](styles/mobile-menu.png)
![Page Background](./../common/page-substrates/page0193.jpg)
191
předválečného trestního zákoníku (
Strafgesetzbuch
z roku 1871, dále jen „StGB“)
27
zejména k překlenutí případné namítané retroaktivity ZKR 10, po roce 1955
28
již
v přístupu k nacistickým zločinům docházelo k použití pouze StGB. Spolková repub-
lika Německo sice do svého práva převzala v roce 1954 zločin genocidy (§ 220a),
29
tato úprava ale nebyla právě z důvodů zamezení retroaktivního působení aplikována
na činy spáchané před touto novelizací StGB.
30
Cesta, po níž se SRN vydalo, se však v mnoha směrech ukázala jako problematická
a ve velké míře neefektivní, a to právě pro obsahové rozdíly, které běžné konvenční
trestné činy obsažené ve StGB oproti zločinům podle mezinárodního práva vykazují.
V prvé řadě se jedná o postupné promlčování těchto běžných trestných činů. Zatímco
např. ZKR 10 v čl. II odst. 5 stanovoval nepromlčitelnost zločinů postižitelných podle
tohoto předpisu odvozeného od mezinárodního práva,
31
StGB předepisoval standardní
promlčecí lhůty v délce trvání 5, 10, 15 a 20 let). Za těchto okolností by se všechny
zločiny z období nacismu promlčely nejpozději uplynutím 8. května 1965.
32
Tato situ-
ace byla německým Spolkovým sněmem reflektována až na poslední chvíli, když teprve
v květnu 1960 byl předložen návrh zákona o prodloužení běhu promlčecích lhůt.
Návrh zákona však nebyl přijat, takže po roce 1960 bylo možno v Západním Německu
vést s nadějí na úspěch pouze stíhání pro nejzávažnější nacistické zločiny, na něž se
vztahovala dvacetiletá promlčecí lhůta. Teprve v rámci dalších zákonodárných iniciativ
se později podařilo běh promlčecí lhůty prodloužit až na 30 let a nakonec její běh zcela
zločiny proti lidskosti na základě ZKR 10. Vzhledem k celkovému počtu odsuzujících rozsudků vynese-
ných „západoněmeckými“ soudy v tomto období (cca. 6.000 osob) je patrné, že počet případů, v nichž
bylo využito v národních procesech této úpravy pramenící z mezinárodního práva, byl jen zlomkem
celkového počtu případů, v nichž byl vynesen odsuzující rozsudek (12,2 %). RÜCKERL, Adalbert.
NS-
Verbrechen vor Gericht
. 2. Auflage. Heidelberg: Müller, Juristischer Verlag, 1984. ISBN 9783811447820,
s. 124.
27
Trestní zákoník /
Strafgesetzbuch
/, RGBl. 1871, s. 127.
28
Aplikace ZKR 10 před národními soudy byla ze strany spojenců vyloučena již v roce 1951, avšak spojenci
sami mohli před svými tribunály tento předpis aplikovat nadále až do roku 1955, viz výše poznámka pod
čarou č. 25.
29
V současnosti je mezinárodní trestní právo v SRN kodifikováno do zvláštního vnitrostátního kodexu -
Zákoníku mezinárodního trestního práva /
Völkerstrafgesetzbuch
/, BGBl. 2002, s. 2254.
30
RÜCKERL, Adalbert.
NS-Verbrechen vor Gericht
,
op. cit
., s. 151.
31
Srov. rovněž pozdější Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti /
Convention
on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes Against Humanity
/ ze dne 26.
listopadu 1968. Obdobně též Evropská úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti
lidskosti /
European Convention on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes
against Humanity
/ ze dne 25. ledna 1974.
32
Jako první den pro běh lhůty byl německým Spolkovým soudem stanoven 8. květen 1945 s ohledem
na to, že neexistovala do tohoto okamžiku žádná reálná možnost, že by nacistickým režimem byly jaké-
koliv tyto činy stíhány. Srov. rozsudek
BGH 1
StR 540/62 ze dne 28. května 1963.