Table of Contents Table of Contents
Previous Page  193 / 268 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 193 / 268 Next Page
Page Background

191

předválečného trestního zákoníku (

Strafgesetzbuch

z roku 1871, dále jen „StGB“)

27

zejména k překlenutí případné namítané retroaktivity ZKR 10, po roce 1955

28

již

v přístupu k nacistickým zločinům docházelo k použití pouze StGB. Spolková repub-

lika Německo sice do svého práva převzala v roce 1954 zločin genocidy (§ 220a),

29

tato úprava ale nebyla právě z důvodů zamezení retroaktivního působení aplikována

na činy spáchané před touto novelizací StGB.

30

Cesta, po níž se SRN vydalo, se však v mnoha směrech ukázala jako problematická

a ve velké míře neefektivní, a to právě pro obsahové rozdíly, které běžné konvenční

trestné činy obsažené ve StGB oproti zločinům podle mezinárodního práva vykazují.

V prvé řadě se jedná o postupné promlčování těchto běžných trestných činů. Zatímco

např. ZKR 10 v čl. II odst. 5 stanovoval nepromlčitelnost zločinů postižitelných podle

tohoto předpisu odvozeného od mezinárodního práva,

31

StGB předepisoval standardní

promlčecí lhůty v délce trvání 5, 10, 15 a 20 let). Za těchto okolností by se všechny

zločiny z období nacismu promlčely nejpozději uplynutím 8. května 1965.

32

Tato situ-

ace byla německým Spolkovým sněmem reflektována až na poslední chvíli, když teprve

v květnu 1960 byl předložen návrh zákona o prodloužení běhu promlčecích lhůt.

Návrh zákona však nebyl přijat, takže po roce 1960 bylo možno v Západním Německu

vést s nadějí na úspěch pouze stíhání pro nejzávažnější nacistické zločiny, na něž se

vztahovala dvacetiletá promlčecí lhůta. Teprve v rámci dalších zákonodárných iniciativ

se později podařilo běh promlčecí lhůty prodloužit až na 30 let a nakonec její běh zcela

zločiny proti lidskosti na základě ZKR 10. Vzhledem k celkovému počtu odsuzujících rozsudků vynese-

ných „západoněmeckými“ soudy v tomto období (cca. 6.000 osob) je patrné, že počet případů, v nichž

bylo využito v národních procesech této úpravy pramenící z mezinárodního práva, byl jen zlomkem

celkového počtu případů, v nichž byl vynesen odsuzující rozsudek (12,2 %). RÜCKERL, Adalbert.

NS-

Verbrechen vor Gericht

. 2. Auflage. Heidelberg: Müller, Juristischer Verlag, 1984. ISBN 9783811447820,

s. 124.

27

Trestní zákoník /

Strafgesetzbuch

/, RGBl. 1871, s. 127.

28

Aplikace ZKR 10 před národními soudy byla ze strany spojenců vyloučena již v roce 1951, avšak spojenci

sami mohli před svými tribunály tento předpis aplikovat nadále až do roku 1955, viz výše poznámka pod

čarou č. 25.

29

V současnosti je mezinárodní trestní právo v SRN kodifikováno do zvláštního vnitrostátního kodexu -

Zákoníku mezinárodního trestního práva /

Völkerstrafgesetzbuch

/, BGBl. 2002, s. 2254.

30

RÜCKERL, Adalbert.

NS-Verbrechen vor Gericht

,

op. cit

., s. 151.

31

Srov. rovněž pozdější Úmluvu o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti /

Convention

on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes Against Humanity

/ ze dne 26.

listopadu 1968. Obdobně též Evropská úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti

lidskosti /

European Convention on the Non-Applicability of Statutory Limitations to War Crimes and Crimes

against Humanity

/ ze dne 25. ledna 1974.

32

Jako první den pro běh lhůty byl německým Spolkovým soudem stanoven 8. květen 1945 s ohledem

na to, že neexistovala do tohoto okamžiku žádná reálná možnost, že by nacistickým režimem byly jaké-

koliv tyto činy stíhány. Srov. rozsudek

BGH 1

StR 540/62 ze dne 28. května 1963.