196 / 268
194
zdaleka nedosahovala takové míry intenzity jako v Německu. Rakousko bylo totiž bez-
prostředně po druhé světové válce vnímáno spíše jako oběť nacistické agresivní politiky
než její aktivní podporovatel a tudíž výkon soudních pravomocí prostřednictvím oku-
pačních orgánů zde byl oproti Německu výrazně upozaděn. To se projevilo mimo jiné
i tím, že Rakousku byla ponechána možnost provést trestněprávní reflexi zločinů spoje-
ných s nacistickým obdobím vlastní cestou, prostřednictvím vlastních soudních orgánů.
Za tímto účelem přijala rakouská vláda již na sklonku války zvláštní ústavní zákon
o zákazu NSDAP
42
(tzv.
Verbotsgesetz
– dále jen „VG“) ze dne 8. května 1945 a na něj
částečně navazující ústavní zákon o válečných zločinech a dalších národněsocialistic-
kých ohavnostech ze dne 26. července 1945
43
(zvaný ve zkratce
Kriegsverbrechergesetz
–
dále jen „KVG“). Oba předpisy, které prošly několikerou novelizací, byly nejprve účin-
né v sovětské okupační zóně, kde měla vláda své sídlo, následně však byly v lednu 1946
promulgovány i pro zbytek rakouského území.
44
Z pohledu problematiky diskutované
v této kapitole byl VG podstatný v tom, že pro budoucí procesy s nacistickými zločinci
zaváděl novou procesní formu v podobě tzv. lidových soudů (
Volksgerichte
), které měly
rozhodovat o vině a trestu za činy, které byly spáchány v souvislosti s nacistickým
režimem v Rakousku, resp. rakouskými občany v zahraničí. Některé základní skutko-
vé podstaty zaváděl již samotný VG (např. vlastizradu), důležitějším z obou předpisů
byl však po hmotněprávní stránce KVG, jenž v sobě mimo jiné obsahoval i skutkové
podstaty válečných zločinů i zločinů proti lidskosti spáchaných na cizích státních pří-
slušnících (§ 1 odst. 1): „
Kdo se během národními socialisty zažehnuté války dopustil nebo
dal podnět k činu proti příslušníkům ozbrojených sil válečného protivníka nebo civilnímu
obyvatelstvu státu, který byl ve válečném stavu s německou říší nebo byl německými vojsky
obsazen, a tento čin odporuje přirozeným požadavkům lidskosti a všeobecně uznávaným
zásadám mezinárodního práva nebo práva válečného, bude potrestán jako válečný zloči-
sowjetische Gewehrsamsmacht und ihre Justiz nach 1945 gegenüber Österreichern. In KURETSIDIS-
HAIDER, Claudia (ed.)
Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945
.
Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 102-105. V rámci americké a britské zóny proběhlo
zcela omezené množství procesů (25 v britské zóně, 16 v americké zóně), v nichž bylo souzeno okolo
160 obžalovaných pro válečné zločiny a s nimi spojené zločiny proti lidskosti především v případech
tzv. pochodů smrti na konci války. Srov. BEER, Siegfried. Aspekte der britischen Militärgerichtsbarkeit
in Österreich 1945-1950. In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.)
Keine Abrechnung: NS-Verbrechen,
Justiz und Gesellschaft in Europa nach 1945
. Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 54, 58-62;
TWERASER, Kurt.
Amerikanische Kriegsverbrecherprozesse in Salzburg
. Anmerkung zur justiziellen
Verfolgung von Kriegsverbrechern in der amerikanischen Besatzungszone in Österreich, 1945–1955.
In KURETSIDIS-HAIDER, Claudia (ed.)
Keine Abrechnung: NS-Verbrechen, Justiz und Gesellschaft in
Europa nach 1945
. Leipzig: AVA, 1998. ISBN 978-3931982065, s. 66-67, 78-94.
42
Verfassungsgesetz vom 8. Mai 1945 über das Verbot der NSDAP
, StGBl. 13/1945. Konečnou podo-
bu předpisu určil až spolkový ústavní zákon ze dne 6. února 1947 o zacházení s národními soci-
alisty /
Bundesverfassungsgesetz vom 6. Februar 1947, über die Behandlung von Nationalsozialisten
(Nationalsozialistengesetz)
/, BGBl. Nr. 25/1947
43
Verfassungsgesetz vom 26. Juli 1945 über Kriegsverbrechen und andere nationalsozialistischen Untaten
,
StGBl. 32/1945. Po novelizacích publikován v konečné podobě pod BGBl. 198/1947.
44
WIELAND, Günther.
Verfolgung von NS-Verbrechen
,
op. cit
., s. 192.