187 / 268
185
VÝCHODISKA TRESTÁNÍ NACISTICKÝCH ZLOČINCŮ
PŘED VNITROSTÁTNÍMI SOUDY
PRO ZLOČINY PODLE MEZINÁRODNÍHO PRÁVA
David Kohout
ͷ. Úvod
Zločiny spáchané pod znakem nacistického hákového kříže je možno dodnes vní-
mat jako zcela se vymykající všem měřítkům. Jednalo se o činy, které byly páchány
po celém území Třetí říše a na všech okupovaných územích. Vedle jednorázových udá-
lostí zahrnují i celoplošně koordinované akce směřující proti etnicky či jinak defino-
vaným skupinám obyvatelstva a válečných zajatců. Právě prvek dalekosáhlé propraco-
vané koordinovanosti je tím znakem, který do značné míry zločiny nacismu odlišuje
od mnoha dalších případů rozsáhlých porušení lidských práv, s nimiž se v historii před
i po druhé světové válce můžeme setkat.
Na straně obětí těchto činů je možno hovořit o miliónech, z hlediska trestněpráv-
ního postihu je pak neméně závažným problémem i to, že na straně pachatelů byli
na těchto zločinech účastny desetitisíce jednotlivců. Zapojení každého jednotlivce
do těchto zločinů páchaných
en masse
bylo rozdílné, jednalo se o členy vraždících
komand, jejich vojenské velitele, úřednický aparát, participující civilní (nevojenské)
obyvatelstvo i vrchní představitele nacistické moci.
Tak jako jsme narazili na různorodost v osobách pachatelů a dalších podílníků
nacistických zločinů, stejně různorodé byly i formy zvolené pro postih těchto zlo-
činů na sklonku války či po jejím úplném završení. Notoricky známými jsou procesy
s hlavními válečnými zločinci před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
i (tu více, tu méně) koordinované pokusy spojenců postavit další pachatele zločinů před
své vojenské soudy v jednotlivých okupačních zónách. Procesy se však odehrávaly
i ve všech státech, které byly po roce 1938 dotčeny expanzí Třetí říše. I v těchto vni-
trostátních procesech byly z „materiálního hlediska“ souzeny osoby pro svou aktivní
účast na zločinech podle mezinárodního práva bez ohledu na to, zda teritoriálně či
personálně aplikované objektivní trestní právo daného státu takovou kategorii zločinů
znalo (a uznávalo) či nikoliv.
V souladu s obecnou naukou mezinárodního trestního práva jsou zločiny proti me-
zinárodnímu právu „
potvrzením existence jisté kategorie lidských práv a závazků mezi-
národního humanitárního práva, které by členské státy mezinárodního společenství neměly
beztrestně porušovat, protože působí vážnou újmu mezinárodnímu veřejnému pořádku
.“
1
Zločiny podle mezinárodního práva mají tedy univerzální charakter; jsou považo-
1
ŠTURMA, Pavel.
Mezinárodní trestní soud a stíhání zločinů podle mezinárodního práva
. Praha: Karolinum,
2002. ISBN 80-246-0305-5, s. 26.