SLP 09 (2015)

208 / 268

206
Nelze nezmínit tzv. Lieberův kodex. Jednalo se o na svou dobu poměrně dlouhý
dokument o 157 článcích, nazvaný Instrukce pro řízení armád Spojených států v poli,
ze dne 24.4.1863. Vyhlásil jej tehdejší prezident USA Abraham Lincoln jako obecné
nařízení č. 100, přičemž text byl připraven Francisem Lieberem.9 Jednalo se sice o vni-
trostátní akt, nikoliv o mezinárodní smlouvu, ale přesto svým obsahem značně ovlivnil
další vývoj a napomohl k pozdější kodifikaci zákonů a obyčejů války na mezinárodní
úrovni.10 Kodex například v článku 47 chrání obyvatelstvo nepřátelských zemí tak, že
trestá některé zločiny proti němu (obyvatelstvu) spáchané vojáky.11
Největší posun ve stíhání nejen válečných zločinů, ale například i toho, co bylo
později označeno jako zločin proti míru, přinesla Versailleská mírová smlouva (dále
jen „VMS“). Ta v článku 227 umožňuje stíhání bývalého německého císaře Viléma II.
z Hohenzollernu a v článku 228 umožňuje stíhání jednotlivých pachatelů za činy
v rozporu se zákony a obyčeji války. Podstatným z pohledu vývoje stíhání válečných
zločinů je fakt, že právo stíhat tyto osoby vyplývá z mezinárodního práva, nikoliv
práva vnitrostátního. Právě ve Versailleské mírové smlouvě byl tento princip vyjádřen
poprvé.12 Nakonec sice ke stíhání na mezinárodní úrovni nedošlo, a to ani bývalého
císaře Viléma II., ani ostatních pachatelů dle článku 228 VMS, nicméně zakotvení
tohoto principu bylo významným krokem pro účely individuální trestní odpovědnosti
vyplývající přímo z mezinárodního práva.
Na tento vývoj pak mohly navázat tzv. Spojenci po druhé světové válce (a vlastně
už v jejím průběhu) při zakládání tzv. Norimberského tribunálu.13 Ten už plně vychází
z individuální mezinárodně právní odpovědnosti jednotlivců za zločiny, které dnes
označujeme jako zločiny podle mezinárodního práva. Součástí skutkových podstat byl
i článek 6, který v relevantní části uvádí:
Soudní dvůr … bude oprávněn souditi a potrestati osoby, které spáchaly, jednajíce
v zájmu zemí evropské Osy … některý z následujících zločinů.
…
b) válečné zločiny: to jest porušení zákonů války nebo válečných zvyklostí. Takové po-
rušení bude v sobě zahrnovati vraždu, zlé nakládání nebo deportaci civilního obyva-
9 Instructions for the Government of Armies of the United States in the Field (Lieber Code), 1863, dostupný
na webové stránce
10 Ibid.
11 Crimes punishable by all penal codes, such as arson, murder, maiming, assaults, highway robbery, theft,
burglary, fraud, forgery, and rape, if committed by an American soldier in a hostile country against its
inhabitants, are not only punishable as at home, but in all cases in which death is not inflicted, the severer
punishment shall be preferred.
12 ONDŘEJ, Jan, ŠTURMA, Pavel, BÍLKOVÁ, Veronika, JÍLEK, Dalibor, a kol., Mezinárodní humani-
tární právo, 1. vydání, Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-185-7, s. 469.
13 Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy, 82 UNTS 251, v ČR pod
č. 164/1947 Sb.; součástí jako příloha je i Statut Mezinárodního vojenského tribunálu (dále jen
„Charta IMT“).