SLP 09 (2015)

207

telstva z obsazeného území nebo v něm k otrocké práci, nebo pro jakýkoliv jiný účel,

vraždu válečných zajatců nebo osob na moři, nebo zlé nakládání s nimi, zabíjení

rukojmí, plenění veřejného nebo soukromého majetku, svévolné ničení měst a vesnic,

nebo pustošení neodůvodněné vojenskou nutností, nebude však na ně omezeno;

Tato definice válečných zločinů byla přejata Komisí pro mezinárodní právo v do-

kumentu nazvaném Principy mezinárodního práva uznané v Chartě norimberského

tribunálu a v rozsudku tohoto tribunálu,

což byl dokument vzniklý na základě poža-

davku Valného shromáždění OSN, aby Komise pro mez. právo takové principy formu-

lovala. Komise zároveň v principech potvrdila existenci individuální mezinárodněpráv-

ní trestní odpovědnosti a završila tím vývoj směrem k jejímu zakotvení.

Přes tento úspěch však (jak už bylo výše dokumentováno) nebyl další vývoj jedno-

duchý. Ženevské úmluvy se termínu válečné zločiny do roku 1977 vyhýbaly. Zároveň

doba studené války nebyla příliš vhodná pro další rozvoj stíhání zločinů podle mezi-

národního práva. Dále se sice rozvíjelo humanitární právo, ale jeho vymáhání skrze

individuální trestní odpovědnost na mezinárodní úrovni se zadrhlo.

Změnu přinesl až konec studené války a na něj navazující neblahé události 90. let

20. století, které se odehrály v Jugoslávii a ve Rwandě. Rada bezpečnosti OSN využila

svého specifického postavení v mezinárodním právu a při udržování mezinárodního

míru a bezpečnosti a zřídila v roce 1993 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou

Jugoslávii. Že takto jednala Rada bezpečnosti, plně respektuje již uznaný koncept zna-

menající, že ke stíhání pachatelů zločinů podle mezinárodního práva může přistoupit

mezinárodní společenství, a to i proti případné vůli státu původu pachatele.

Statut ICTY se válečnými zločiny zabývá v článcích 2 a 3, které rozděluje na závažná

porušení Ženevských úmluv z roku 1949 (článek 2)

a porušení zákonů a obyčejů

války (článek 3).

Systematikou tedy respektuje skutečnost, že ŽÚ používají odlišnou

Dohoda o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců Evropské Osy, 82 UNTS 251, v ČR pod

č. 164/1947 Sb.; součástí je i Statut Mezinárodního vojenského tribunálu, čl. 6.

Princip 6, písm. b), YILC, 1950, vol. II, para. 97.

Article 2: Grave breaches of the Geneva Conventions of 1949.

The International Tribunal shall have the power to prosecute persons committing or ordering to be com-

mitted grave breaches of the Geneva Conventions of 12 August 1949, namely the following acts against

persons or property protected under the provisions of the relevant Geneva Convention:

(a) willful killing;

(b) torture or inhuman treatment, including biological experiments;

(d) extensive destruction and appropriation of property, not justified by military necessity and carried out

unlawfully and wantonly;

(e) compelling a prisoner of war or a civilian to serve in the forces of a hostile power;

(f) willfully depriving a prisoner of war or a civilian of the rights of fair and regular trial;

(g) unlawful deportation or transfer or unlawful confinement of a civilian;

(h) taking civilians as hostages.

Statut Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii,

op. cit