77 / 200
75
Je však třeba rovněž poznamenat, že zánik státní příslušnosti je až druhotným práv-
ním důsledkem. Nezpůsobí ho samotné vzedmutí hladin oceánů tak, jako tomu bude
u zániku státnosti. Bude to důsledek až zániku státnosti jako takové. A s tím souvisí
i další problém. I pokud by totiž i ve prospěch dospělých osob existovala podobná
norma ochrany lidských práv (právo na státní občanství/příslušnost), jako už dnes je
u dětí, nebylo by snadné se jej domáhat. Ani u ochrany dětí v tomto ohledu není totiž
jasně určen povinný subjekt (a zřejmě by nebyl ani obecně). V případě zániku státu
příslušnosti by se tedy nebylo možné domáhat u konkrétního subjektu, který by měl
takové státní občanství uznávat či přidělovat.
Součástí problematiky ohledně státního občanství je rovněž institut diplomatické
ochrany. Tu lze definovat dle článku 1 Návrhu článků k diplomatické ochraně
16
jako
domáhání se prvním státem odpovědnosti druhého státu, skrze diplomatickou aktivitu
nebo jinými pokojnými prostředky mírového urovnání, za újmu způsobenou meziná-
rodně protiprávním aktem takového druhého státu, a to přirozené nebo právní osobě,
která je příslušníkem státu prvního.
17
Zjednodušeně řečeno, je-li státem způsobena
újma fyzické nebo právnické osobě ze státu jiného, může se stát příslušnosti poškozené
osoby domáhat náhrady škody. Existuje celá řada požadavků, aby bylo možné tuto
možnost využít. Podstatným však zůstává, že aby bylo možné diplomatickou ochranu
vykonávat, je potřeba, aby na svých právech zkrácená/dotčená fyzická či právnická
osoba byla něčím státním příslušníkem, protože jen takový stát může diplomatickou
ochranu využít.
18
Posun směrem k větší ochraně osob bez státní příslušnosti, které by
pocházely z potápějících se států, představuje následující ustanovení čl. 3 odst. 2 zmí-
něného návrhu článků umožňující v souladu s článkem 8 tamtéž, aby byla vykonávána
diplomatická ochrana i ve prospěch osob jiných.
Článek 8 odst. 1 pak umožňuje i diplomatickou ochranu ve prospěch osoby bez
státní příslušnosti, pokud je poškozená osoba na území státu vykonávajícího ochra-
nu.
19
Samotné návrhy článků však připouští, že článek 8 je progresivním návrhem
vývoje mezinárodního práva.
20
Nejedná se tedy sice o již existující právo, ale alespoň
se ukazuje, že mezinárodní právo začalo reagovat na nedostatky v této oblasti. Byť ne
dosud závazným způsobem.
Velice zajímavé je i ustanovení čl. 8 odst. 2, které umožňuje rozšíření diplomatické
ochrany i na osoby „uznané za uprchlíky takovým státem v souladu s mezinárodně
uznávanými standardy“,
21
přičemž v komentáři je diskutováno,
22
že pojem uprchlík
není omezen problematickou (z pohledu environmentálních migrantů z potápějících
16
Komise OSN pro mezinárodní právo: Návrh článků o diplomatické ochraně s komentáři z roku 2006.
17
Tamtéž; čl. 1.
18
Tamtéž; čl. 3 odst. 1.
19
Tamtéž; čl. 8 odst. 1.
20
Tamtéž; s. 48.
21
Tamtéž; čl. 8 odst. 2.
22
Tamtéž; s. 50.