72 / 200
70
ních) proudů. Jednou z možností k jejich omezení je poskytování včasné a efektivní
pomoci obětem katastrof přímo na místě, tedy v postižených zemích.
Na rozdíl od ochrany obětí ozbrojených konfliktů, kde existuje poměrně rozsáhlá
právní úprava kodifikovaná zejména v Ženevských úmluvách (1949) a Dodatkových
protokolech (1977), pro ochranu osob v případě katastrof (typicky přírodních kata-
strof ) je dosud v mezinárodním právu poměrně málo pravidel. Spolupráce mezi státy
existuje, ale spíše na dvoustranné nebo regionální bázi, popř. se přijímají různé ad hoc
ujednání a dokumenty
soft law
. Návrh článků připravený Komisí pro mezinárodní
právo obsahuje obecné zásady pro pomoc osobám v případě katastrof. Pokud najde
dostatečnou podporu u států, mohl by se stát základem pro přijetí rámcové úmluvy.