SLP 08 (2014)

Návrh článků se nezabývá pouze odpovědí na vzniklé katastrofy, ale také prevencí,

resp. opatřeními ke snížení rizika katastrof (

disaster risk reduction

). V souladu s čl. 10

(dříve čl. 5) se i na ně vztahuje obecná povinnost spolupráce. Podle čl. 11 (dříve čl. 16)

musí každý stát omezovat riziko katastrof přijímáním nezbytných opatření, včetně le-

gislativních opatření, k předcházení a zmírňování katastrof a k přípravě na katastrofy.

To zahrnuje posuzování rizika, sběr a šíření informací o riziku a ztrátách v minulosti,

jakož i zřizování a provozování systémů včasného varování.

Návrh článků vychází z vyváženého propojení suverenity států a povinnosti zajistit

ochranu osob postižených katastrofou. Proto má klíčové místo úloha postiženého stá-

tu. Podle čl. 12 má tento stát na základě své suverenity povinnost zajistit ochranu osob

a poskytnutí záchrany a pomoci v případě katastrof na svém území. Postižený stát má

primární roli v řízení, kontrole, koordinaci a dohledu nad takovou pomocí. Pokud

katastrofa přesahuje národní schopnosti reakce, má postižený stát povinnost požádat

o pomoc jiné státy, OSN, jiné příslušné mezinárodní vládní organizace a relevantní

nevládní organizace (čl. 13).

I v takových případech je ale respektována svrchovanost postiženého státu. Podle

čl. 14 poskytnutí vnější pomoci vyžaduje souhlas postiženého státu. Souhlas s vnější

pomocí nesmí být odvolán svévolně. Postižený stát však může stanovit podmínky pro

poskytování vnější pomoci (čl. 15). Takové podmínky budou v souladu s tímto ná-

vrhem článků, použitelnými pravidly mezinárodního práva a vnitrostátním právem

postiženého státu. Podmínky musí brát v úvahu zjištěné potřeby osob postižených

katastrofami a kvalitu pomoci.

Druhou stranou právního vztahu je právo nabídnout pomoc (čl. 16, dříve 12). Při

reakci na katastrofy mají státy, OSN a jiné příslušné mezinárodní vládní organizace

právo nabídnout pomoc postiženému státu. Relevantní nevládní organizace také mo-

hou nabídnout pomoc. Postižený stát (který přijal pomoc) musí přijmout nezbytná

opatření v rámci svého vnitrostátního práva k usnadnění rychlé a účinné vnější pomoci

(čl. 17). To se týká zejména civilního a vojenského personálu, v oblastech jako výsady

a imunity, víza, podmínky pro vstup, pracovní povolení a svoboda pohybu, ale také

vybavení a zboží, pokud jde o celní a daňové požadavky a přepravu. Jako doplňující

opatření přijala Komise v roce 2014 návrh článku 18, podle kterého postižený stát

musí přijmout všechna vhodná opatření k zajištění ochrany personálu, vybavení a zbo-

ží, jež se nacházejí na jeho území za účelem poskytování vnější pomoci.

͸. Závěrem

V dnešní době dochází k migraci z různých důvodů. Část tzv. „nepravých uprchlíků“

opouští své domovy v důsledku různých katastrof. Jejich faktická situace je velmi tíživá

a právní postavení nejisté. Státy většinou nejsou ochotné rozšiřovat definici uprchlíka,

aby zahrnula i tyto osoby. Alternativou je prevence takovýchto uprchlických (migrač-