SLP 08 (2014)

66 / 200

64
ní status osoby přesídlené z environmentálních příčin, o jehož přiznání by měla rozhodo-
vat Národní komise pro přesidlování z environmentálních příčin (National Commission on
Environmental Displacements),74 zřízená každou smluvní stranou. Přiznáním statusu by se
osoba stala nositelem práv garantovaných úmluvou, včetně práva na práci a na vzdělání
a možnosti získání státního občanství „hostitelského“ státu.75 Návrh úmluvy z Limoges
byl diskutován na řadě konferencí a citován v řadě odborných publikací, neosvojila si
ho – stejně jako myšlenku nové univerzální úpravy jako takovou – však žádná relevantní
mezinárodní instituce či významnější skupina států, v současné době proto zůstává (ob-
dobně jako rozšíření definice pojmu uprchlík) pouze teoretickou možností.
c) Regionální iniciativy
Snaha o univerzální řešení problematiky nedobrovolné environmentální migrace
naráží v současné době na odpor států, navíc je řadou autorů kritizována jako neodpo-
vídající podstatě tohoto fenoménu.76 Řešením by proto mohly být regionální iniciativy
kladoucí důraz na spolupráci a solidaritu států určité geografické oblasti. Vzorem to-
hoto typu spolupráce by mohla být Kampalská úmluva zaměřená na ochranu vnitřně
přesídlených osob v Africe, o níž bylo pojednáno výše.
d) Ad hoc dohody
Vedle apelů na obecné řešení problematiky, ať již na univerzální, či regionální úrov-
ni, se objevují i skeptické hlasy, podle nichž není taková právní úprava třeba, či do-
konce není vhodná.77 Je třeba říci, že analýza většiny reálných případů přesidlování
z důvodu změn životního prostředí jim do značné míry dává za pravdu. K nucenému
překračování hranic (z důvodu reálných obav o život v případě přesídlení v rámci vlast-
ního státu) dochází v praxi jen výjimečně a takové přesídlení je zpravidla dočasné pova-
hy (po opadnutí rizika dochází k návratu do vlasti). V budoucnosti bude třeba otázku
trvalého přesídlení pravděpodobně řešit ve vztahu k obyvatelům nízko položených ost-
rovních států, zcela jistě se tak ale nebude dít „na poslední chvíli“. Představa ostrovanů
naskakujících do připravených člunů těsně před zvýšením hladiny, jež jejich domov de-
finitivně zaplaví, je samozřejmě absurdní. Pokud k přesídlení dojde, stane se tak s největší
pravděpodobností organizovaným a předem připraveným způsobem. Právním základem
přesídlení nebude v takovém případě žádná obecná úmluva, ale ad hoc dohoda mezi po-
stiženým státem a „přijímajícím“ státem (či státy), který bude za stanovených podmínek
souhlasit s trvalým přesídlením obyvatel postiženého státu na své území (či poskytne
část svého území k takovému účelu). Bilaterální či multilaterální ad hoc mezinárodní
74 Tamtéž, čl. 13 a násl.
75 Tamtéž, čl. 11 a 12.
76 Srov. např. MAYER, B. Pour en finir avec la notion de « réfugiés environnementaux »: Critique d’une
approche individualiste et universaliste des déplacements causés par des changements environnementaux.
In: McGill International Journal of Sustainable Development Law and Policy [online]. 2011, 7(1) [cit.
2014-09-01]. Dostupné z:
77 Tamtéž.