SLP 08 (2014)

pobytu a hledat útočiště na jiném místě mimo zem svého původu či národnosti z důvodu ex-

terní agrese, okupace, cizí dominance či událostí vážně narušujících veřejný pořádek“

. Život

ohrožující změna životního prostředí, a to zejména náhlá změna v důsledku přírodní

katastrofy, by pravděpodobně mohla být považována za

„událost vážně narušující veřejný

pořádek“

a postižené osoby přesidlující do sousedního státu by tedy mohly být považová-

ny za uprchlíky. Praxe afrických států však tomuto výkladu úmluvy zatím nenasvědčuje.

Skutečnost, že vnější environmentální přesídlenci nemají dle platného mezinárod-

ního práva status uprchlíků, neznamená, že jsou zcela nechránění. Vztahují se na ně

samozřejmě relevantní lidskoprávní nástroje, ať již univerzální,

či regionální povahy.

Státy, na jejichž území vnější environmentální přesídlenci přicházejí, jsou především

povinny zajistit ochranu jejich života a bezpečnosti a poskytnout jim základní pro-

středky k přežití (potraviny, oblečení, přístřeší). Povinnosti vyplývající z lidskopráv-

ních nástrojů tak zajišťují základní ochranu, která může být dostačující pro krátkodobé

přesídlení, například v případě útěku před nepředvídanou přírodní katastrofou, jejíž

důsledky však nejsou natolik závažné, aby znemožnily pozdější návrat přesídlenců zpět

do vlasti. V případech (nuceně) trvalého přesídlení, kdy se postižené osoby nemo-

hou do své vlasti vrátit z objektivních důvodů (případ tzv. potápějících se států) však

lidskoprávní nástroje nestačí, neboť dostatečným způsobem neřeší možnost trvalého

důstojného života v nové vlasti.

͹.͸

Postavení a ochrana vnějších environmentální přesídlenců de lege ferenda

V odborné právní literatuře se objevuje několik návrhů, jak absentující právní úpravu

postavení a ochrany (zejména trvalých) environmentálních přesídlenců

de lege ferenda

řešit. Patří mezi ně rozšíření definice pojmu uprchlík v Úmluvě o právním postavení

uprchlíků, přijetí zcela nového instrumentu univerzální povahy, řešení prostřednictvím

regionální spolupráce či

ad hoc

dohod nebo jednostranné poskytování tzv. environmen-

tálního azylu státy.

a) Rozšíření definice pojmu uprchlík v Úmluvě OSN o právním postavení uprchlíků

Rozšíření definice pojmu uprchlík v Úmluvě o právním postavení uprchlíků se

na první pohled jeví jako nejjednodušší řešení. Formálně by tato změna mohla být

provedena postupem dle čl. 45 úmluvy, který umožňuje každému státu

„kdykoliv po-

žádat o změnu … úmluvy oznámením adresovaným Generálnímu tajemníkovi OSN“.

“The term ‘refugee’ shall also apply to every person who, owing to external aggression, occupation, foreign

domination or events seriously disturbing public order in either part or the whole of his country of origin or

nationality, is compelled to leave his place of habitual residence in order to seek refuge in another place outside

his country of origin or nationality.”

(Úmluva upravující specifické aspekty problému uprchlictví v Africe,

čl. 1 odst. 2).

Srov. čl. 2 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech:

„Každý stát, který je smluvní

stranou Paktu, se zavazuje respektovat práva uznaná v tomto Paktu a zajistit tato práva všem jednotlivcům

na svém území a podléhajícím jeho jurisdikci, bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy, pohlaví, nábo-

ženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného

postavení.“