SLP 08 (2014)

Je třeba zdůraznit, že Řídící principy byly sestaveny primárně pro ochranu osob,

které byly nuceny opustit své domovy na časově omezenou dobu, což je zřejmé z po-

zornosti věnované právu na návrat a dalším právům s návratem souvisejícím, zejména

právu na znovunabytí majetku, který musely přesídlené osoby ponechat na místě, či

kterého byly v souvislosti s přesídlením zbaveny.

Nucená environmentální migrace

v důsledku negativních dopadů klimatických změn však bude v mnoha případech (ze-

jména u pozvolných změn) trvalého charakteru, státy proto budou muset řešit i otázky,

jimiž se Řídící principy nezabývají, jako jsou například poskytnutí prostředků přesa-

hujících nezbytné minimum pro život,

včetně půdy (jejíž poskytnutí bude zásadní

podmínkou v případě přesidlování domorodých společenství), či úprava vztahů mezi

přesídlenými osobami a „starousedlíky“.

Význam uspokojivého řešení těchto otázek

pro možnost přesídlených osob plně realizovat svá práva je zřejmý, stejně jako obtíže

s uspokojivým řešením spojené. Na globální úrovni v současné době neexistuje vůle

tyto otázky řešit, odpovědnost za „nový život“ vnitřních environmentálních přesíd-

lenců trvalého charakteru je ponechána plně na jednotlivých státech. Právně závazná,

avšak velmi obecná pravidla upravuje v tomto směru pouze tzv. Kampalská úmluva,

zatím jediný závazný mezinárodněprávní instrument navazující na Řídící principy.

͸.͹ Regionální africký rámec ochrany vnitřně přesídlených osob:

Kampalská úmluva

Úmluva Africké unie o ochraně a pomoci vnitřně přesídleným osobám v Africe

(

African Union Convention for the Protection and Assistance of Internally Displaced

Persons in Africa

) byla přijata v ugandském hlavním městě Kampale v říjnu 2009,

v platnost vstoupila v prosinci 2012.

Jedná se o zatím jediný formálně právně

závazný instrument specificky věnovaný problematice vnitřního přesidlování, jehož

zajímavostí je mimo jiné i výslovně uvedená povinnost smluvních stran

„přijmout opat-

ření na ochranu a pomoc osobám, které byly vnitřně přesídleny kvůli přírodním či lidmi

způsobeným katastrofám, včetně klimatických změn“.

Význam této zmínky (jedná se

skutečně o zmínku, výraz už se dále v úmluvě neobjevuje) je nicméně spíše symbolický,

Tamtéž, principy 28 a 29.

Řídící principy upřesňují, že právo na přiměřené životní podmínky zahrnuje minimálně přístup k základ-

ním potravinám a vodě, základnímu bydlení, přiměřenému oděvu a základním zdravotnickým službám

a hygieně (princip 18). Toto minimum však může jen těžko zajistit důstojný život v případě trvalého

přesídlení.

Zejména v případě domorodých národů může být otázka soužití s původními obyvateli nového mís-

ta Achillovou patou přesídlení, jak ukazuje výše zmíněný případ plánovaného přesidlování obyvatel

Carteretovo ostrovů.

K 1. září 2014 bylo smluvními stranami Kampalské úmluvy 22 z 54 států sdružených v Africké unii.

“States Parties shall take measures to protect and assist persons who have been internally displaced due to natu-

ral or human made disasters, including climate change.”

(Kampalská úmluva, čl. 5 odst. 4).