SLP 08 (2014)

svou novou existenci, když s velkou pravděpodobností přijdou o podstatnou část svých

prostředků k obživě, tak zůstává i v rámci afrického regionu otevřená.

V té souvislosti je vhodné zmínit jeden velmi důležitý aspekt řešení problemati-

ky environmentálních přesídlenců, který Řídící principy prakticky opomíjejí a jemuž

Kampalská úmluva naopak věnuje poměrně rozsáhlou pozornost, totiž mezinárodní

spolupráci. Jakkoli je totiž nepochybné, že odpovědným za ochranu vnitřně přesíd-

lených osob je stát, na jehož území se nacházejí, je zároveň zřejmé, že mnoho států

nebude schopno těmto svým povinnostem dostát, a to nikoliv z nedostatku vůle, ale

z nedostatku kapacit. Kampalská úmluva tyto problémy předvídá, když stanoví, že

smluvní strany

„budou na žádost dotčené strany či konference smluvních stran vzájemně

spolupracovat na ochraně a pomoci vnitřně přesídleným osobám“.

Specifickou roli při-

znává úmluva v tomto směru Africké unii, jejímž úkolem je mimo jiné posílit vlastní

institucionální rámec a kapacity a koordinovat v případě potřeby mobilizaci zdrojů.

Tato ustanovení mají značný praktický význam, neboť kromě intervence humanitár-

ních organizací

je to právě mezistátní solidarita, jež může pomoci ekonomicky méně

vyspělým zemím proměnit jejich papírovou (protože fakticky nevymahatelnou) odpo-

vědnost ve skutečnou pomoc potřebným.

͹. Vnější environmentální přesídlenci: výzva pro mezinárodní spolupráci

Na rozdíl od vnitřních environmentálních přesídlenců překračují vnější environmen-

tální přesídlenci mezinárodní hranici, přičemž – a to je třeba opakovaně zdůraznit – mi-

grace do jiného státu je nikoliv jejich svobodným rozhodnutím, ale jedinou možností,

neboť jejich vlastní stát není schopen zajistit jejich ochranu, ať již z důvodu nedostatku

kapacit, nebo neexistence obyvatelného území (případ tzv. potápějících se států). Platné

mezinárodní právo těmto nepravým uprchlíkům poskytuje jen velmi omezenou ochra-

nu,

de lege ferenda

by však této otázce měla být věnována pozornost s ohledem na před-

pokládaný budoucí výskyt tohoto typu migrantů v souvislosti s dopady změn klimatu.

͹.ͷ Postavení a ochrana vnějších environmentálních přesídlenců de lege lata

Několik autorů se v této monografii zabývá důvody neaplikovatelnosti mezinárod-

ního uprchlického práva na tzv. nepravé uprchlíky, připomeňme je proto jen ve struč-

nosti. Ve smyslu

Úmluvy OSN o právním postavení uprchlíků

z roku 1951, ve znění

Protokolu týkajícího se právního postavení uprchlíků

z roku 1967, se za

uprchlíka

pova-

žuje jakákoliv osoba, která

„se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvo-

dů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým

“States Parties shall cooperate with each other upon the request of the concerned State Party or the Conference

of State Parties in protecting and assisting

internally displaced persons.”

(tamtéž, čl. 5 odst. 2). Srov. i čl. 14

odst. 2, v němž se strany zavazují posílit své kapacity pro spolupráci a vzájemnou podporu.

Tamtéž, čl. 8 odst. 3 písm. a) a b).

S níž počítají jak Řídící principy, tak Kampalská úmluva.