63 / 200
61
společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna při-
jmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž
platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního
pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným
obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.“
62
Přestože se objevují snahy o výklad definice ve prospěch zahrnutí osob, jež jsou
nuceny opustit své domovy z důvodu významné změny životního prostředí,
63
jedná
se o menšinové názory, jež – jakkoli argumentačně zajímavé – do značné míry igno-
rují základní pravidla výkladu mezinárodních smluv. Zahrnutí vnějších environmen-
tálních přesídlenců (o vnitřních, kteří se nenacházejí mimo svou vlast, ani nemluvě)
pod definici pojmu uprchlík brání především
„obvyklý význam, který je dáván výra-
zům ve smlouvě, v jejich celkové souvislosti a s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy“.
64
Změny životního prostředí – byť v mnoha případech vyvolané činností člověka – lze
jen těžko považovat za pronásledování, a již vůbec ne za pronásledování pouze určitých
osob z úmluvou stanovených důvodů.
65
Odlišná je i role „vlasti“ environmentálního pře-
sídlence, tedy státu jeho trvalého bydliště: zpravidla bude mít vůli ochranu postižených
osob zajistit, ale nebude toho schopen. Snaha přikládat výrazům použitým v definici
jiný význam, než je význam obvyklý, neodpovídá praxi států při aplikaci úmluvy,
66
státy
se naopak rozšiřujícímu výkladu definičních kritérií uprchlíka brání a pravděpodobně
žádný ji nikdy nepoužil pro přiznání tohoto statusu environmentálnímu přesídlenci.
67
Obtížná ve vztahu k univerzální úpravě, argumentace ve prospěch zahrnutí vněj-
ších environmentálních přesídlenců do definice uprchlíka se jeví poněkud schůdnější
v rámci regionálního afrického mechanismu.
Úmluva upravující specifické aspekty
problému uprchlictví v Africe
, přijatá na půdě tehdejší Organizace africké jedno-
ty (
Organization of African Unity
), dnešní Africké unie, v roce 1969, totiž základní
definici uprchlíka převzatou z univerzální úpravy doplňuje ustanovením, podle něhož
se
„výraz ‘uprchlík’ vztahuje také na každou osobu, která je nucena opustit místo obvyklého
62
Úmluva o právním postavení uprchlíků, čl. 1(A), ve znění protokolu z roku 1967, čl. I.
63
Viz např. autoři citovaní v MCADAM, J. op. cit., s. 43-44.
64
Vídeňská úmluva o smluvním právu (1969), čl. 31 odst. 1.
65
Podrobněji srov. např. MCADAM, J. op. cit., s. 43 a násl. Dodejme, že si samozřejmě lze představit
situaci, kdy změna životního prostředí kritéria definice splní, jednalo by se například o státem organizo-
vané ničení přírodních zdrojů, na nichž by byla určitá skupina obyvatelstva závislá, to však není případ
environmentálních přesídlenců, jimž je věnován tento text.
66
Srov. Vídeňskou úmluvu o smluvním právu (1969), čl. 31 odst. 3 písm. b).
67
Z nedávné doby srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu Nového Zélandu (
High Court of New
Zealand
) v případu Ioana Teitioty z Kiribati, který se domáhal přiznání statusu uprchlíka z důvodu ohro-
žení své vlasti stoupající mořskou hladinou v důsledku klimatických změn, v němž soud odmítl jako
nepřípustné snahy o takto „dramatické rozšíření“ působnosti Úmluvy o právním postavení uprchlíků
(
“The attempt to expand dramatically the scope of the Refugee Convention and particularly Article 1A(2) is
impermissible.”
, rozhodnutí Nejvyššího soudu Nového Zélandu ze dne 26. listopadu 2013, CIV-2013-
404-3528 [2013] NZHC 3125, bod 63). Podrobněji k tomuto případu srov. text Barbory Matějkové
Migranti z “potápějících se” ostrovů v rozhodovací praxi států
níže v této monografii.