SLP 08 (2014)

z nich je ochrana osob v případě katastrof, kde byl přijat návrh článků v prvním čtení.

A právě tomuto návrhu zde bude věnována pozornost.

Podle čl. 2 návrhu článků je účelem tohoto návrhu usnadnit adekvátní a účinnou

reakci na katastrofy (

response to disasters

), která odpovídá podstatným potřebám dotče-

ných osob, a to při plném respektování jejich práv. Podle čl. 4 je katastrofa definována

jako kalamitní událost nebo série událostí, vedoucí k rozsáhlým ztrátám na životech,

velkému lidskému utrpení a tísni nebo rozsáhlé hmotné nebo environmentální škodě,

a tím vážně narušující fungování společnosti.

Důležité vymezení tématu je dále obsaženo v čl. 21 (původně čl. 4), týkajícím

se vztahu k mezinárodnímu humanitárnímu právu (dále též „MHP“). Tento návrh

článků se totiž nevztahuje na situace, na které se aplikují pravidla MHP. Jde o to, že

ochrana osob v případě katastrof se netýká válečných a podobných událostí, na něž se

vztahují jiná pravidla, včetně konceptu Odpovědnost za ochranu (R2P).

Je zřejmé, že

se Komise rozhodla téma zúžit na převážně přírodní katastrofy, kde zatím ucelená me-

zinárodní úprava chybí. Z tohoto pohledu jde o téma, které představuje hlavně progre-

sivní rozvoj mezinárodního práva. Vychází ovšem již z existující praxe států, některých

dvoustranných či regionálních dohod a dokumentů

soft law

. Některých aspektů se týká

i judikatura Evropského soudu pro lidská práva.

Klíčová zásada je obsažena v čl. 8 (povinnost spolupracovat), podle které státy

musí spolupracovat mezi sebou, s OSN a jinými příslušnými mezinárodními vlád-

ními organizacemi, Mezinárodní federací Červeného kříže a Červeného půlměsíce,

Mezinárodním výborem Červeného kříže a relevantními nevládními organizacemi

(dále též „NGOs“). Pro účely návrhu článků spolupráce zahrnuje tyto formy (čl. 9):

humanitární pomoc, koordinaci mezinárodních akcí, poskytnutí záchranného perso-

nálu a pomoc poskytujícího personálu (

relief personnel

), vybavení a zboží, a vědecké,

lékařské a technické zdroje.

Další obecná ustanovení připomínají, že při reakci na katastrofy musí státy, meziná-

rodní organizace a relevantní NGOs respektovat a chránit lidskou důstojnost (čl. 5).

S tím souvisí právo osob postižených katastrofami na ochranu jejich lidských práv.

Reakce na katastrofy se musí uskutečňovat v souladu s humanitárními principy, které

čl. 7 definuje jako zásady humanity, neutrality a nestrannosti, a na základě nediskrimi-

nace. Přitom se berou v úvahu potřeby zvláště zranitelných osob.

Komise OSN pro mezinárodní právo: Návrh článků o ochraně osob v případě katastrof (1. čtení)

z roku 2014.

Srov. POLAK PETRIČ, A. International Legal Protection of Persons in the Event of Natural Disasters

(Doctoral thesis), Nova Gorica: European Law Faculty, 2014.

K tomu blíže srov. BÍLKOVÁ, V. Odpovědnost za ochranu (R2P). Nová naděje, nebo staré pokrytectví?

Praha: PF UK, 2010.

Srov. např. rozsudek ESLP, Budayeva and ostatní v Rusko, stížnosti č. 15339/02, 21166/02, 20058/02,

11673/02, 15343/02, rozsudek z 20. března 2008; Rozsudek ESLP (velký senát), Öneryildiz v Turecko,

stížnost č. 48939/99, rozsudek z 30. listopadu 2004.