SLP 07 (2014)

150 / 300

148
má širší obsah, než jaký je explicitně vyjádřen v Paktu7 . Právo na vodu8 spadá do ka-
tegorie základních záruk pro zajištění odpovídající životní úrovně. Způsob realizace
tohoto práva by měl být v souladu s myšlenkou udržitelného rozvoje.
Mezi mezinárodní úmluvy, které obsahují ustanovení týkající se přístupu k pitné
vodě, patří Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen z roku 1979 [čl. 14
(2)],9 Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 161 o závodních zdravotních službách
z roku 1985 (čl. 5),10 Úmluva o právech dítěte z roku 1989 [čl. 24 a 27(3)]11 a Úmluva
o právech osob se zdravotním postižením z roku 2006 (čl. 28).12
Na regionální úrovni potvrdila svým doporučením Výboru ministrů13 Rada Evropy,
že každý má právo na dostatečné množství vody pro svoji potřebu. V roce 2007 se státy
na prvním asijsko-pacifickém summitu o vodě dohodly na uznání práva k nezávadné
pitné vodě a základní hygieně jako základního lidského práva.14 Na summitu států
Afriky a Jižní Ameriky konaném v roce 2006 byla přijata Deklarace z Abuji, ve které
hlavy států a předsedové vlád prohlásili, že podporují právo svých občanů na přístup
k čisté a nezávadné vodě a kanalizaci v rámci svých pravomocí.
7 Viz. General Comment NO. 15 (2002), The right to water (arts. 11 and 12 of the International Covenant
on Economic, Social and Cultural Rights), Economic and Social Council, E/C.12/2002/11, 20. 1. 2003.
8 Viz. Dokument Úřadu Vysokého komisaře OSN pro lidská práva (OHCHR) z 11. 11. 2010, s. 4,
dostupné na: (stav k 31. 8. 2014).
9 „Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření k odstranění diskriminace žen ve venkovských
oblastech s cílem zajistit jim, na základě rovnoprávnosti mužů a žen, účast na rozvoji venkova a na prospěchu
z něj a zejména těmto ženám zajistí právo:… h)mít přiměřené životní podmínky, zejména pokud jde o bydlení,
sanitární zařízení, dodávky elektřiny a vody, dopravu a spoje.“ Vyhláška ministra zahraničních věcí ČSSR
č. 62/1987 Sb.
10 „Aniž by tím byla dotčena odpovědnost jednotlivých zaměstnavatelů za zdraví a bezpečnost pracovníků, které
zaměstnávají, a s náležitým přihlédnutím k tomu, že je třeba, aby pracovníci spolupracovali při ochraně
zdraví a bezpečnosti při práci, závodní zdravotní služby mají zajišťovat ty z dále uvedených úkolů, které jsou
přiměřené a vhodné z hlediska nebezpečí při práci v podniku:…b) dohlížet na činitele v pracovním prostředí
a pracovní zvyklosti, které mohou ovlivňovat zdraví pracovníků, včetně hygienických zařízení, závodních
jídelen a ubytoven, pokud tato zařízení obstarává zaměstnavatel;…“ Vyhláška ministra zahraničních věcí
č. 145/1988 Sb. ze dne 18. srpna 1988.
11 Např.: „…Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto práva a zejména činí
potřebná opatření:… c) k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiného také
využíváním snadno dostupné technologie a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody, …“
čl. 24 odst. 2 písm. c) Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 104/1991 Sb.
12 „Přiměřená životní úroveň a sociální ochrana 1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, uznávají
právo osob se zdravotním postižením na přiměřenou životní úroveň pro ně a jejich rodiny, zahrnujíce v to
dostatečnou výživu, ošacení a bydlení, a na neustálé zlepšování životních podmínek, a podniknou odpovídající
kroky, aby zabezpečily a podpořily realizaci tohoto práva bez diskriminace na základě zdravotního postižení.“
Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením
č. 10/2010 z 12. února 2010, Sbírka mezinárodních smluv.
13 Recommendation Rec (2001)14 of the Committee of Ministers to member States on the European
Charter on Water Resources.
14 Message from Beppu, 1st Asia-Pacific Water Summit, Beppu, Japan, 3-4 December 2007, dostupné na:
(stav k 31. 8. 2014).