SLP 07 (2014)

151

6,1 miliardy lidí. Odhaduje se, že do roku 2015 bude mít přístup k pitné vodě 92%

světové populace.

Dne 11. července 2013 vyšla ovšem zpráva zvláštního zpravodaje Rady pro lid-

ská práva Catarin de Albuquerque v oblasti práva na čistou pitnou vodu a kanalizaci.

V této zprávě bylo konstatováno, že stále 1,8 miliardy lidí nemá přístup k nezávadné,

pitné vodě. V souvislosti s růstem světové populace se poptávka po čerpání z vodních

zdrojů za padesát let ztrojnásobila, a pokud by se potvrdily scénáře ohledně změny

klimatu, bude žít téměř polovina světové populace v oblastech s vysokým nedostatkem

vody už v roce 2030.

Právo na vodu není, jak dokládá výše nastíněná analýza, v závazných mezinárod-

ních smlouvách explicitně zakotveným lidským právem. Mezinárodní právo v oblasti

lidských práv však obsahuje specifické povinnosti, které souvisejí s přístupem k nezá-

vadné pitné vodě pro každého a s přístupem k odpovídajícím hygienickým zařízením,

které mají zajistit kvalitu pitné vody. V činnostech některých mezinárodních organi-

zací je zřejmá tendence k pokroku ve směru přeměny rozvojového cíle k závaznému

lidskému právu na vodu.

͸.͸ Speciální, k tématu práce se vztahující úprava i situace

Mezi skupiny, u kterých má být brán zřetel na jejich specifické postavení v případě

zajištění jim přístupu k vodě a hygienickým zařízením, náleží kromě žen, dětí, osob

na hranici chudoby a osob se zdravotním postižením, také uprchlíci a osoby vnitřně

přesídlené. Uprchlíkem se rozumí osoba splňující definici uprchlíka ve smyslu čl. 1

odst. A (2) podle Úmluvy o právní postavení uprchlíků z roku 1951, tzv. zahrnující

klauzuli:

„Pro účely této úmluvy se pojem „uprchlík“ vztahuje na kteroukoliv osobu, jež:

… se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů

rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společen-

ským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo

vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti;…“.

Vnitřně přesídlené osoby jsou osoby, které prchají z místa svého pobytu mnohdy

ze stejných důvodů jako uprchlíci (ozbrojený konflikt, všeobecné násilí, porušování

lidských práv, zejména menšin), ale zároveň zůstávají na území svého domovského

státu a pod jeho právní ochranou a to i za situace, kdy je činnost orgánů tohoto stá-

tu důvodem k útěku. Mají nárok na ochranu ze strany země svého původu.

Podle

vymezení, které je obsaženo v dokumentu Řídící principy pro vnitřní přesídlování, se

za vnitřně přesídlené osoby považují

„osoby nebo skupiny osob, které byly násilně či jinak

nedobrovolně donuceny opustit své domovy nebo místa svého obvyklého pobytu, a to zvláště

v důsledku nebo ve snaze vyhnout se důsledkům ozbrojeného konfliktu, násilí, porušování

Viz. MRÁZEK, J.: Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Plzeň: Nakladatelství a vydavatelství

Čeněk, s.r.o., 2005, s. 185.

Čerpáno z dokumentu UNHCR o vnitřně přesídlených uprchlících, dostupné na:

(stav k 31. 8. 2014).