149 / 300
147
cílů deklarován požadavek, aby do roku 2000 byl všem lidem garantován přístup k pit-
né vodě. Na základě této konference začaly vznikat v následujících dekádách technické
vize a velké investiční programy pro výstavbu přehrad, zavlažovací projekty a projekty
pro systematické zajištění dodávek vody pro jednotlivá velká města. Zůstalo ovšem
pouze u plánů a konkrétní výsledky byly velmi skromné. Namísto států začaly vstupo-
vat do této sféry soukromé subjekty, které vodu vnímaly a vnímají doposud jako zboží.
Další významnou mezinárodní konferencí, která se zabývala problematikou práva
na vodu a zajištěním přístupu k ní, byla konference OSN v irskémDublinu v roce 1992.
Na této konferenci bylo přijato prohlášení
„Water and Sustainable Development“
. Toto
prohlášení jako centrální bod řešilo výše zmíněný proces komodifikace vody. Začíná
tím tedy debata o vodě jako zboží a vodě jako veřejném statku na mezinárodní úrovni.
V roce 1994 účastnické státy potvrdily v Akčním programu na Mezinárodní konfe-
renci o populaci a rozvoji (ICPD) v Káhiře, že všichni mají právo na přiměřenou život-
ní úroveň pro sebe a své rodiny, včetně dostatečné výživy, šatstva, bydlení, vody a ka-
nalizace. Na káhirskou konferenci navázal dokument zpracovaný Populačním fondem
OSN (UNFPA) v roce 2004, kde se po deseti letech monitoroval stav světové populace
v návaznosti na Akční program ICPD. V oblasti vyčerpávání zdrojů bylo ve zprávě
uvedeno, že půl miliardy lidí žije v zemích trpících vážným nedostatkem vody a lze
očekávat, že v roce 2025 se bude tento počet pohybovat mezi 2,4 a 3, 4 miliardami lidí.
Světový summit o udržitelném rozvoji, který se konal v roce 2002 v Johannesburgu,
byl významným mezníkem v diskursu o světové krizi v zásobách vody a o možnos-
tech a nástrojích řešení této krize. Summit označil téma zásobování vody za jedno
z centrálních požadavků 21. století a stanovil velmi ambiciózní, avšak právně nezá-
vazné cíle, mezi které patřil i záměr, aby se do roku 2015 snížil o polovinu počet lidí,
kteří nemají doposud žádný přístup k pitné vodě. Voda byla na summitu označena
za lidskou
potřebu
, aby se předešlo diskuzi, zda má nebo nemá každý člověk
právo
na vodu. Finančním otázkám pro provedení těchto cílů byly věnovány konference
v Bonnu v roce 2001 a III. Světové fórum o vodě v roce 2003.
5
Prolistujeme-li některé významné mezinárodní dokumenty, můžeme najít pasáže,
týkající se nepřímo práva na vodu a přístupu k ní. V Mezinárodním paktu o hospodář-
ských, sociálních a kulturních právech z roku 1966
6
uznávají smluvní strany v čl. 11
právo každého jednotlivce na přiměřenou životní úroveň pro něj a jeho rodinu, včetně
dostatečné výživy, šatstva, bytu a na neustálé zlepšování životních podmínek. Použitím
slova „včetně“ bylo zamýšleno vyjádřit skutečnost, že pojem přiměřená životní úroveň
5
Viz. KLUGE, T., SCHEELE, U.: Zwischen Wirtschaftsgut und Menschenrecht: Wasserversorgung und
Millennium-Ziele. In: Jochen, F.:
Wasser, Zukunftressource zwischen Menschenrecht und Wirtschaftsgut,
Konflikt und Kooperation
, Brandenburgische Landeszentrale für politische Bildung, Heft 17, 2008, s. 14 an.
6
Viz. Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1976 ze dne 10. května 1976 o Mezinárodním paktu
o občanských a politických právech a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních
právech.