18 / 300
16
ku zakazujícího značné znečišťování životního prostředí,
6
v konečném návrhu článků
(2001) tento článek chybí. Příklady kogentních pravidel se však vyskytují v komentáři
Komise k čl. 40 (který nahradil čl. 19 z prvního čtení) a v koncisní podobě také v ko-
mentáři k čl. 26 (soulad okolností vylučujících protiprávnost s kogentními normami).
7
Podle shrnutí Komise, která vycházela z judikatury různých mezinárodních a vnitro-
státních tribunálů, „tyto kogentní normy, které jsou jasně přijaté a uznané, zahrnují
zákazy agrese, genocidy, otroctví, rasové diskriminace, zločinů proti lidskosti a mučení
a právo na sebeurčení“.
8
Jde o zatím nejúplnější, byť jen polooficiální výčet kogentních pravidel obecného
mezinárodního práva. Naproti tomu mezinárodní soudy a tribunály se k
jus cogens
vyjadřovaly dosud jen dílčím způsobem, i když od nich se právě očekává hlavní pří-
spěvek k identifikaci kogentních pravidel.
9
Mezinárodní soudní dvůr se až do nedáv-
né minulosti vyhýbal jednoznačné kvalifikaci určité normy za kogentní. Například
v posudku týkajícím se legality jaderných zbraní se MSD vyhnul výslovnému použití
pojmu
jus cogens
a uchýlil se spíše k parafrázi, když použil výrazu „nepřekročitelné
zásady mezinárodního obyčejového práva“, jejichž součástí je „velký počet pravidel
humanitárního práva aplikovatelného v ozbrojených konfliktech“.
10
To se však změ-
nilo v novějších případech. Ve věci týkající se povinnosti vydat nebo stíhat (2012)
MSD prohlásil, že „zákaz mučení je součástí obyčejového mezinárodního práva a stal
se kogentní normou (
jus cogens
)“.
11
V případu Jurisdikční imunity státu (2012) zase MSD posuzoval různé aspekty
jus cogens
, včetně jeho vztahu k imunitě z jurisdikce cizího státu. Protože se pravidla
o imunitách a možné normy
jus cogens
práva ozbrojených konfliktů se zabývají odliš-
nými otázkami, není mezi nimi konflikt.
12
Podobný názor o vztahu mezi
jus cogens
a procesními pravidly zaujal MSD ve věci Ozbrojených aktivit na území Konga, kde
Soud označil za kogentní normu zákaz genocidy.
13
6
YILC, 1976, vol. II (Part Two), s. 95-96.
7
„Nic v této kapitole nevylučuje protiprávnost jakéhokoli chování, které není v souladu se závazkem vznik-
lým podle imperativní normy obecného mezinárodního práva.“
8
Report of the ILC, Fifty-third session, 2001, GAOR, Fifty-sixth session, Supplement No. 10 (A/56/10),
s. 208, para. 5.
9
Viz TAVERNIER, P.: L’identification des règles fondamentales – un problème résolu? In: Tomuschat, Ch.,
Thouvenin, J.-M. (eds.),
The Fundamental Rules of the International Legal Order. Jus Cogens and
Obligations Erga Omnes
. Leiden/Boston: Martinus Nijhoff Publ., 2006, s. 5 an.
10
Legality of the Threat or Use of Nuclear Weapons, Advisory Opinio
n, ICJ Reports, 1996, s. 257. Tehdejší
předseda MSD Bedjaoui pak ve svém prohlášení neváhal označit tyto zásady za součást jus cogens; ibid.,
s. 273.
11
Questions Relating to the Obligation to Prosecute or Extradite
(Belgium v. Senegal), ICJ Reports 2012,
para. 99.
12
Jurisdictional Immunities of the State
(Germany v. Italy, Greece Intervening), ICJ Reports 2012, para. 92,
95 a 97.
13
Armed Activities on the Territory of the Congo
(DRC v. Rwanda), ICJ Reports 2006, para. 64.