24 / 300
22
normy, které znamenají porušení Americké úmluvy, a potvrdil, že vyhlášení takového
zákona tvoří samo o sobě porušení. Vnitrostátní soudy pak příslušné amnestijní záko-
ny neaplikovaly.
Další rozhodnutí se týkaly přezkumu amnestií v Chile (
Almonacid Arellano
, 2006),
41
kde šlo o auto-amnestie Pinochetova režimu, Soud rozhodl, že tato amnestie nemůže
představovat překážku vyšetřování, souzení a potrestání osob odpovědných za závažná
porušení lidských práv, jako mimosoudních poprav. Soud se vyslovil, že povaha chrá-
něných práv vyžaduje penalizaci a nepromlčitelnost zločinů proti lidskosti. Tato judi-
katura byla znovu potvrzena v případu amnestie v Peru (
La Cantuta
, 2006). V tomto
rozsudku Soud jasně konstatoval, že výše uvedené amnestijní zákony nemohly mít účin-
ky, nemají je v současnosti a nemohou je vyvolávat v budoucnu.
42
Podobně tomu bylo s amnestiemi v Brazílii (
Gomez Lund
, 2010)
43
a v Uruguayi
(
Gelman
, 2011). V posledním případě byl dokonce odsouzen amnestijní zákon, který
byl předtím potvrzen v referendu. Ani lidové hlasování mu v očích Interamerického
soudu pro lidská práva nedává legitimitu z pohledu mezinárodního práva a ochrany
lidských práv.
44
Podle názoru Soudu samotná existence demokratického režimu neza-
ručuje
per se
trvalé dodržování mezinárodního práva. Ochrana lidských práv, zvláště
v případech závažných porušování norem mezinárodního práva lidských práv tvoří
nepřekročitelné omezení pro pravidlo většinového rozhodování.
45
Ve všech těchto případech se jednalo o závažné zločiny hrubě porušující lidská práva.
Právo obětí (či jejich příbuzných) na spravedlnost a pravdu o spáchaných činech převládlo
nad formálně legálními amnestiemi. Stejný přístup potvrzuje moderní vývoj mezinárodní-
ho trestního práva, pokud jde o zločiny podle mezinárodního práva. Neslučitelnost všeo-
becných amnestií pro zločiny podle mezinárodního práva se zde dovozuje jak z obyčejové-
ho mezinárodního práva,
46
tak z Římského statutuMezinárodního trestního soudu (1998).
ͺ. Závěr a perspektivy
V úvodu formulovaná hypotéza, že vznik a prosazení kogentních pravidel probíhá
paralelně s rozvojem mezinárodního práva lidských práv na univerzální i regionální
úrovni, se potvrdila. Nejenom, že většina dodnes uznaných kogentních norem se týká
ochrany základních lidských práv, ale právě v této oblasti se ukazuje největší potenciál
pro rozšiřování počtu a materiálního obsahu kogentních norem.
41
IACHR,
Almonacid Arellano v. Chili
, Merits and reparations, 26 September 2006, Series C, No. 154.
42
IACHR,
La Cantuta v. Peru
, Merits and reparations, 29 November 2006, Series C, No 162, para. 189.
43
IACHR,
Gomez Lund and others v. Brasilia
, Preliminary exceptions, merits and reparations, 24 November
2010, Series C, No 219.
44
IACHR,
Gelman v. Uruguay
, Merits and reparations, 24 February 2011, Series C, No 221, para. 238.
45
Ibid., para. 239.
46
Viz International Law Association, Final Report on the Exercise of Universal Jurisdiction in Respect of
Gross Human Rights Offences (2000), s. 15 an.; srov. WERLE, G.:
Principles of International Criminal
Law
, The Hague: T.M.C. Asser Press, 2005, s. 65-66.