25 / 300
23
Klíčovou roli v prosazování a rozvoji kogentních norem sehrává judikatura mezi-
národních soudních orgánů. Zatímco Mezinárodní soudní dvůr a Evropský soud pro
lidská práva se k výslovnému uznání dostaly až relativně pozdě a omezily se (původně)
jen na zákaz mučení, daleko rychleji po svém vzniku postupovaly mezinárodní trestní
tribunály ad hoc (pro bývalou Jugoslávii a Rwandu).
Pozoruhodná svou frekvencí odkazů na
jus cogens
a počtem relevantních pravidel je
ale především judikatura Interamerického soudu pro lidská práva. I když je Americká
úmluva (1969) mladším regionálním instrumentem a obsahuje více tzv. nederogova-
telných práv než Evropská úmluva (1950), není to dostatečným vysvětlením. K
jus
cogens
velmi otevřená a progresivní judikatura zřejmě vyplývá ze souhry několika ob-
jektivních a subjektivních faktorů.
V prvé řadě je to širší kompetence
ratione materiae
Interamerického soudu, který se
neomezuje jen na samotnou Americkou úmluvu, ale podílí se na výkladu a kontrole
dodržování všech mezinárodních instrumentů o lidských právech zavazujících americ-
ké státy. Dále je to pozdější nástup Interamerického soudu k rozhodování sporů (když
zpočátku měl jen konzultativní jurisdikci k přijímání posudků). Od počátku výkonu
své soudní činnosti (začátku 80. let 20. století) měl příležitost zabývat se hlavně pří-
pady masového porušování základních lidských práv v řadě zemí regionu (mučení,
nucené či nedobrovolné mizení, nelidské nebo ponižující zacházení, svévolné věznění).
Velká část jeho judikatury reaguje na zločiny páchané nebo tolerované diktátorskými
režimy. I po jejich postupném zániku a přechodu k demokratickým vládám v zemích
Latinské Ameriky zůstala problematika vyrovnávání se s minulostí, ve které sehrává
zásadní roli soudní moc obecně a Interamerický soud zvláště.
47
Konečně to byla sil-
ná subjektivní role osobnosti brazilského profesora a dlouholetého předsedy a soudce
Soudu Cançado Trindade (1995–2006), jehož výrazný idealismus a jusnaturalistický
přístup ovlivnil judikaturu, včetně vztahu k
jus cogens
.
Zbývá si na závěr položit dvě zásadní otázky. Do jaké míry jde o jedinečnou a neo-
pakovatelnou příležitost k rozšíření materiálního obsahu
jus cogens
? Jinak řečeno,
jedná se o to, zda i za nových objektivních a subjektivních podmínek (nové složení
soudců) bude nastoupený trend judikatury Interamerického soudu pokračovat. A ještě
závažnější je druhá otázka, do jaké míry se podaří exportovat identifikaci kogentních
pravidel lidských práv z regionální na univerzální úroveň.
48
Vždyť ze samotné definice
jus cogens
vyplývá, že jde o normy obecného mezinárodní-
ho práva uznané mezinárodním společenstvím jako celkem. Bude samozřejmě záležet
nejen na příznivém ohlasu doktríny (výsledku střetu mezi idealismem a realismem),
ale hlavně na tom, aby další soudní orgány (zejm. MSD a ESLP) a jiné mezinárodní
47
Srov. HENNEBEL, L.: La Cour interaméricaine des droits de l’homme: entre particularisme et universa-
lisme. In: Hennebel, L., Tigroudja, H. (eds.),
Le particularisme interaméricain des droits de l’homme.
Paris:
Pedone, 2009, s. 117-119.
48
Srov. NEUMAN, G. L., Import, export and regional consent in the Inter-American Court of Human
Rights.
European Journal of International Law
, 2008, vol. 19, no. 1, s. 117, 122.