28 / 300
26
rodní právo k závěru, že takové právo na mezinárodní scéně zatím neexistuje, neboť
„praxe států je řídká a týká se omezeného počtu států“.
1
Navzdory tomu k přijímání pro-
tiopatření v reakci na porušování lidských práv ve světě dochází dosti často. Znamená
to, že jsou tato protiopatření v rozporu s mezinárodním právem? Nebo se od roku
2001 mezinárodněprávní situace změnila natolik, že je již lze považovat za legální?
Tento příspěvek se kloní ke kompromisní odpovědi. Tvrdí, že v mezinárodním prá-
vu se opravdu vyvíjí institut protiopatření přijímaných v reakci na porušování lidských
práv, resp. protiopatření v obecném či kolektivním zájmu. Nový institut ovšem ještě
není plně zformovaný, neboť celá řada otázek zůstává nedořešena. Sporné zůstává i to,
zda vůbec jsou protiopatření vhodným nástrojem k zajištění lepšího dodržování práva
lidských práv, resp. mezinárodního práva. Příspěvek je rozčleněn do pěti kapitol. První
pojednává o institutu protiopatření obecně. Další se zabývá úpravou protiopatření
v
Návrhu článků
z roku 2001 (a okrajově v
Návrhu článků o odpovědnosti meziná-
rodních organizací
z roku 2011). Třetí kapitola shrnuje názory zvláštních zpravoda-
jů Komise pro mezinárodní právo k odpovědnosti států na kolektivní protiopatření.
Čtvrtá kapitola se zaměřuje na postoje států a mezinárodní praxi. Poslední, pátá ka-
pitola se zamýšlí nad parametry, jež by kolektivní protiopatření mohla či měla mít,
a ukazuje dilemata, která v dané oblasti vyvstávají.
ͷ. Protiopatření v současnémmezinárodním právu – terminologie
a právní úprava
Protiopatření (counter-measures) je novější název pro institut, který se v tradičním
mezinárodním právu označoval jako represálie (reprisals). Arbitři rozhodující ve sporu
mezi Portugalskem a Německem ve věci
Naulilaa
v roce 1928 vymezili represálie jako
„akty svépomoci poškozených států, jimiž tyto odpovídají, po neuspokojené žádosti o ná-
pravu, na porušení mezinárodního práva jinými státy. /…/ Byly by protiprávní, pokud by
k nim neposkytlo příčinu předchozí porušení mezinárodního práva. Jejich cílem je přinutit
provinilý stát, aby poskytl reparace za protiprávní jednání nebo se vrátil k dodržování
práva a vyhnul se dalším porušováním“.
2
Obdobně vymezují represálie představitelé
doktríny.
3
Komise OSN pro mezinárodní právo zpočátku též pracovala s termínem
represálie, později se ale rozhodla nahradit jej termínem protiopatření. Ten byl popr-
vé použit v arbitrážním rozhodnutí ve věci
Dohody o leteckých službách
z roku 1979
4
a Komise jej převzala s odůvodněním, že termín represálie
„je spojen s právem na válečné
1
Commentaries to the Draft articles on Responsibility of States for internationally wrongful acts, in UN
Doc. A/56/10, Report of the International Law Commission on the work of its 53rd session, Official
Records of the General Assembly, 56th session, Supplement No. 10, November 2001, s. 335.
2
Naulilaa Incident Arbitration
, Portugal v. Germany, 8 Trib. Arb. Mixtes, s. 422-425.
3
Viz např. BIERZANEK, R.: Reprisals in Armed Conflicts. In:
Syracuse Journal of International and
Comparative Law
, 1987–1988. roč. 14, s. 829-846; KWAKWA, E.: Belligerent Reprisals in the Law of
Armed Conflict. In:
Stanford Journal of International Law
, 1990–1991, vol. 27, s. 49-81.
4
Arbitration,
Air Services Agreement of 27 March 1946
(1979). United States v. France, UNRIAA, vol. XVIII.