SLP 04 (2013)

108

které by každému v případě nemoci zajistily lékařskou péči. Z daného ustanovení

ovšem nevyplývá, jaký druh zdravotní péče jsou státy zavázané poskytnout.

Obecný komentář č. 14, který představuje závazný výklad tohoto článku, stanovil,

že státy jsou povinny poskytnout každému nezbytnou péči. Jak přesně má realizace

tohoto práva probíhat závisí na konkrétní vládě a konkrétních ekonomických možnos-

tech státu. Jednotlivé státy ovšem musí zajistit, aby při poskytování péče nedocházelo

nejen k diskriminaci kvalitativní, geografické či časové, ale aby předmětná péče byla

pro pacienty dostupná i finančně (ať již v rámci soukromého či veřejného pojištění).

V evropském kontextu je dále třeba zmínit i obsahově obdobné ustanovení článku 3

Úmluvy o lidských právech a biomedicíně garantující rovnou dostupnost zdravotní

péče patřičné kvality.

Tato kvalita ovšem opět závisí na socioekonomických poměrech

dané země. Konkrétní rozsah garantované zdravotní péče pak, vzhledem k možnostem

státu, stanoví vnitrostátní předpisy.

Z výše uvedeného vyplývá, že ačkoli je právo na zdravotní péči mezinárodními lid-

skoprávními dokumenty uznáno za základní lidské právo a jako takové je i garanto-

váno, míra jeho realizace je ponechána v rukou jednotlivých států. Povinnosti států,

které ratifikovaly tyto mezinárodní dokumenty, tudíž spočívají zejména v uznání práva

na zdravotní péči na národní úrovni a přijetí zdravotních politik založených na princi-

pech univerzality, solidarity a distributivní spravedlnosti/zákazu diskriminace.

͹. Přístup ke zdravotní péči v České republice

Česká republika patří mezi státy, které sociální práva jako základní lidská práva

ve svém právním řádu zakotvují. Právo na zdravotní péči je ústavně zaručeným právem

a jako takové vychází z článku 31 Listiny základních práv a svobod (LZPS). Ten

stanoví, že „

každý má právo na ochranu zdraví a na základě veřejného zdravotního pojiš-

tění právo na bezplatnou zdravotní péči a pomůcky, tedy na poskytnutí péče bez povinnosti

k její úhradě poskytovateli“

Stejně jako řadu jiných práv zaručených LZPS, i právo na zdravotní péči lze vyko-

návat pouze v mezích zákona, který příslušné ustanovení LZPS provádí (článek 41

odst. 1 LZPS). Jak v této souvislosti řekl Ústavní soud, tento zákon

„nesmí mít diskri-

minační povahu, podmínky, za nichž je možno tato práva uplatňovat, jím musí být sta-

UN ECOSOC, The Right to the Highest Attainable Standard of Health (General Comment No 14 on

Health), 8. 11. 2000, dostupný z www:

(symbol)

cit. 14. 4. 2013, bod 12 a 17.

Ačkoli dostupnost této péče má být pro všechny stejná, nevylučuje se přednostní poskytnutí péče

na základě zdravotního stavu osoby. Vysvětlující zpráva k Úmluvě o lidských právech a biomedicíně,

odst. 24.

Srov. k tomu komentovaný výklad in: WÁGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK,T., POSPÍŠIL, I.

a kol.: Listina základních práv a svobod. Komentář. Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 645 an.