105 / 124
103
k soudu nezahrnuje právo na přístup ke všem instancím.
51
Za pozornost rovněž stojí
fakt, že v rámci diskusí o možnosti zavést selekci případů obdobnou
writ of certiorari
nebyla shoda na tom, zda lze případně takovouto úpravu přijmout beze změny ústavy,
zejména čl. 87 odst. 1 písm. d). S názorem
P. Holländera
, že selekce případů nevy-
žaduje ústavní změnu,
52
polemizoval např. předseda Ústavního soudu
P. Rychetský
.
53
Osobně se kloním k názoru, že slovní formulace výše uvedeného článku Ústavy zaklá-
dající pravomoc Ústavního soudu rozhodovat o ústavních stížnostech nevylučuje bližší
úpravu podmínek přijatelnosti takovéto stížnosti. Řada podmínek omezujících podání
ústavních stížností je již dnes upravena v zákoně o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.,
v platném znění.
V rámci platného ústavního pořádku si lze podle mého názoru představit i takový
model ústavního soudnictví upřednostňující funkci Ústavního soudu řešit převážně
dosud nerozhodnuté ústavně komplikované záležitosti, přičemž věci, o nichž existu-
je ustálená judikatura Ústavního soudu, budou ponechány na řízení před obecnými
soudy.
Při hledání optimální úlohy vrcholných soudů si lze povšimnout pohledu na tuto
problematiku ze strany Evropského soudu pro lidská práva. Ten především přiznává
státům poměrně širokou míru uvážení v tom, jakým způsobem upraví své mimořádné
opravné prostředky. Jakmile se však tyto prostředky v právním řádu ocitnou, musí
řízení splňovat podmínky spravedlivého (férového) procesu.
54
Spravedlivá povaha procesu by však podle mého názoru zůstala zachována i v pří-
padě, že by mimořádný opravný prostředek byl konstruován obdobně jako americký
certiorari
, tedy umožňující soudu selekci případů, za předpokladu, že
by nevznikaly
neodůvodněné nerovnosti v přístupu ke stěžovatelům
. Z hlediska ústavních kau-
tel by tedy postačovalo, aby Nejvyšší soud postupoval v rozhodnutích o přípustnosti
opravného prostředku, případně Ústavní soud při rozhodování o přípustnosti ústavní
stížnosti, konzistentně.
Evropský soud pro lidská práva při omezování procesních práv postupuje klasic-
kým způsobem při hledání přípustných limitů práv obsažených v Evropské úmluvě.
Zkoumá postupně legalitu, legitimitu a proporcionalitu tohoto omezení. Jak již bylo
naznačeno výše, tento soud uznává velkou míru uvážení státu při formování soudní
51
BOBEK, M.: op. cit., s. 8.
52
Prof. Holländer odkazuje na německou novelu zákona o Spolkovém ústavním soudu z roku 1993, která
zavedla jako podmínku přijetí ústavní stížnosti kritérium zásadního ústavně právního významu. Tato
změna nevyvolala potřebu změny Základního zákona. Viz HOLLÄNDER, P.: op. cit. sub 49, s. 182.
HOLLÄNDER, P.: op. cit. sub 17, s. 51.
53
RYCHETSKÝ, P.: Hlavní problém českého ústavního soudnictví a možné způsoby jeho řešení. In:
KYSELA, J. (ed.):
Zákon o Ústavním soudu po třinácti letech. Vznik, vývoj, problémy a úvahy de lege ferenda
.
Praha: Eurolex Bohemia, 2006, s. 17.
54
Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 12. 1997 ve věci
Brualla Gómez de la Torre proti
Španělsku
, stížnost č. 26737/95, odst. 37 (na něž odkazuje nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2117/09
ze dne 15. 3. 2010).