101 / 124
99
a precedenčnímu právu.
31
Úvahy o normativním působení judikatury v českém právu
představují jednu z výzev české právní teorie.
32
Pravdou však je, že určité normativní
působení musíme přiznat minimálně u těch rozhodnutí, u kterých soudy vyplňují me-
zery v psaném právu, či dokonce při judikují proti doslovnému znění právního předpisu
(
contra verba legis
) za účelem upřednostnění účelu zákona před jeho textem.
33
Diskuse mezi zastánci těchto přístupů pak vyústila v obecně uznávanou tezi o kvazi-
precedenční povaze rozhodnutí nejvyšších soudů,
34
přičemž tato charakteristika mimo
jiné plyne z ústavního požadavku na rovnost účastníků před zákonem a principu
de
similibus idem est iudicandum
.
35
Vrcholné soudní instance tedy kromě nalézání práva v konkrétním případě rovněž
vytvářejí
tzv. ustálenou judikaturu
, které rovněž nelze upřít určité normativní půso-
bení v právních řádech, což vyplývá z postavení těchto soudů v soudní soustavě, resp.
v celém systému státní moci. Proti jejich výkladu práva obvykle neexistuje opravný
prostředek. „Ustálená rozhodovací praxe“ je rovněž zmiňována v § 10 nového občan-
ského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) jako jedno z kritérií rozhodování obtížných
případů aplikace práva. Kromě rozhodování konkrétních sporů mohou vrcholné sou-
dy sjednocovat judikaturu prostřednictvím vydávání stanovisek.
36
Tato praxe je však
předmětem kritiky, ať již jako relikt socialistického zákonodárství
37
nebo z pozice fak-
a argumentace
lege artis
. In: GERLOCH, A., TOMÁŠEK, M. a kol.:
Nové jevy v právu na počátku
21. století II. Teoretické a ústavní impulzy rozvoje práva
. Praha: Karolinum, 2010, zejm. s. 41 a násl.
31
KÜHN, Z.: Význam judikatury v kontinentálním právu. In: KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R.
a kol.:
Judikatura a právní argumentace.
2. vyd., Praha: Auditorium, 2013, s. 32 a násl.
32
Srov. výborné strukturování této problematiky v kapitole Z. Kühna: KÜHN, Z.: Role judikatury
v českém právu. In: KÜHN, Z., BOBEK, M., POLČÁK, R. a kol.:
Judikatura a právní argumentace.
2. vyd., Praha: Auditorium, 2013. Srov. i WINTR, J.: op. cit. sub 29.
33
Srov. též nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 ze dne 17. 12. 1997 (vetování zákona prezidentem
republiky po lhůtě uvedené v čl. 50 odst. 1 Ústavy): „
Jazykový výklad představuje pouze prvotní přiblížení
se k aplikované právní normě. Je pouze východiskem pro objasnění a ujasnění si jejího smyslu a účelu (k čemuž
slouží i řada dalších postupů, jako logický a systematický výklad, výklad e ratione legis atd.). Mechanická
aplikace abstrahující, resp. neuvědomující si, a to buď úmyslně, nebo v důsledku nevzdělanosti, smysl a účel
právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity.
“
34
GERLOCH, A.: Prameny práva. In: VEČEŘA, M., GERLOCH, A., SCHLOSSER, H., BERAN, K.,
RUDENKO, S.:
Teória práva.
3. vyd., Bratislava: Eurokodex s.r.o., 2009, s. 77.
35
Latinská maxima, která stanoví, že o podobných věcech by mělo být rozhodováno totožně.
36
V České republice může Nejvyšší soud navíc v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímat stanoviska
k rozhodovací činnosti soudů ve věcech určitého druhu – viz § 14 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích). v platném znění. Obdobná pravomoc vydávat zásadní usnesení přísluší i Nejvyššímu
správnímu soudu – viz § 12 odst. 3 zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění.
37
KÜHN, Z.: op. cit. sub 32, s. 131 a násl.