107 / 124
105
PRÁVNÍ ASPEKTY RACIONALIZACE ZDRAVOTNÍ PÉČE *
Petr Šustek, Karel Hlaváček, Michaela Povolná
Tento článek chce být úvodním příspěvkem k vymezení vztahu racionalizace zdra-
votní péče a práva na zdravotní péči, nebo jinak – k zodpovězení otázek spojených
s tím, nakolik mohou zdroje na úhradu zdravotní péče ovlivňovat přístup k ní.
Úvod
Nový občanský zákoník v ustanovení § 3 odst. 1 říká, že soukromé právo chrání
důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho
rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu
druhým. V odstavci druhém pak uvádí zásady, na nichž zejména spočívá soukromé
právo, a mezi nimi jako první, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví,
jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí. Je to pochopitelné – ve středu zájmu sou-
kromého práva je člověk, člověk svobodný, naplňující své životní zájmy, jenže nemoc
člověka omezuje. A k tomu si můžeme položit úvodní otázku: nakolik je anebo má
být společnost zavázána převzít břemeno ochrany života a zdraví člověka? Především
v evropském prostoru, výrazně sociálně orientovaném, zjistíme, že jednotlivé země se
k tomuto závazku – k tíži veřejných zdrojů – hlásí v rozsahu až pozoruhodném.
Nelze se pak divit tomu, že se v zásadě všechny evropské země potýkají s otázkou
financování zdravotnictví a zdravotní péče, a zejména s problémem udržitelnosti v této
oblasti. Lékařská věda nalézá léčebné postupy a nové léky na řadu dříve neléčitelných
chorob. Tím se ale mění i charakter řady onemocnění: některé dříve terminální ne-
moci se účinnou léčbou daří měnit na „chronické“, a tak dochází k nárůstu nákladů
na zdravotní péči. Objevují se nové nemoci, anebo se zvyšuje výskyt nemocí v populaci
díky novým diagnostickým metodám. Stejně tak roste potřeba zdravotní péče v souvis-
losti se stárnutím populace.
Na to reagují poskytovatelé zdravotních služeb rozšiřováním nabídky zdravotní péče
a obyvatelstvo zvýšeným očekáváním; to všechno vede k dalšímu nárůstu poptávky
po zdravotních službách.
1
Zdroje plynoucí do zdravotnictví ovšem nejsou neomezené. Žádný stát nedispo-
nuje takovými veřejnými prostředky, aby mohl každému pacientovi poskytnout veš-
kerou existující a potenciálně prospěšnou péči; musí proto hledat a především nalézt
odpověď na otázku, jak co nejefektivněji a nejspravedlivěji rozdělit omezené zdroje
mezi všechny potřebné. Nevyhnutelným důsledkem a současně nástrojem k řešení
*
Článek vzniknul jako dílčí výstup grantového projektu Grantové agentury České republiky, reg. č. P408-
12-1316, s názvem České zdravotnické právo v evropském kontextu: strukturální analýza a perspektivy.
1
Více např. BLANK, R.H., BURAU, V.:
Comparative Health Policy
. Third Edition. Hampshire : Palgrave
Macmillan, 2010; WILLIAMS, I., ROBISON, S., DICKINSON, H.:
Rationing in Health Care: The
Theory and Practice of Priority Setting
. Bristol : The Policy Press, 2012.