99 / 124
97
o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle článku 2 tohoto Protokolu je
chráněno právo na odvolání v trestní věci.
Přestože tedy právní i ústavní teorie nevyžaduje v zásadě více než dvouinstanční
soudní řízení (a to pouze u trestních věcí), realita v České republice je, jak bylo po-
psáno, zcela odlišná. Některé specializované soudy, typicky Ústavní soud či Evropský
soud pro lidská práva, se tak stávají v podstatě obecnou soudní instancí, což vede
k neúměrné zátěži co do napadených rozhodnutí, a tedy k nepřiměřeně dlouhé lhůtě
na vydání rozhodnutí.
Systém soudní ochrany za této situace musel, aby byl alespoň minimálně funkční,
projít v posledních letech četnými změnami. Řada z nich směřuje k omezení prosadi-
telnosti některých práv soudy, a tedy k omezení procesní práva jednotlivců.
. Způsoby omezování prosaditelnosti práv před soudy
Možností, jak přizpůsobit řízení soudů rozhodujících ve vyšší instanci vysokému
počtu případů, které na ně napadnou, je obecně vyloučit některé záležitosti z projed-
návání tohoto soudu anebo ztížit podmínky, za kterých se účastník řízení může svého
práva před soudem domáhat.
Do první skupiny věcí bychom mohli zařadit různé výjimky z možnosti podat
opravný prostředek v závislosti na charakteru sporu (typicky bagatelní záležitosti, vy-
jádřené v nominální hodnotě předmětu sporu). Specifickým případem je pak nenáro-
kovost opravných prostředků, zejména těch mimořádných, které se podrobněji budu
věnovat v další části.
Druhá skupina omezení prosaditelnosti práv před soudy představuje např. zkrácení
lhůt k podání opravného prostředku, zvýšení soudních poplatků, stanovení povinného
právního zastoupení, apod.
K první skupině lze počítat rovněž soudem ustavené doktríny, podle nichž může
soud odmítnout v určitých případech věcně spor vyřešit, anebo ponechá jejich řešení
na jiném orgánu.
22
Případem prvního opatření, tak říkajíc „na vstupu“, je doktrína
politických otázek –
political questions
– u amerických soudů,
23
kdy se soudy nezabývají
otázkami, které mají primárně politickou nikoliv právní povahu.
Druhým případem, tj. omezením judikovatelnosti „na výstupu“, je doktrína vol-
ného uvážení států (
margin of appreciation
) u Evropského soudu pro lidská práva,
24
22
Ve svém článku o modelech analýzy rozhodovací činnosti soudů se těmto otázkám s odkazem na práci
T. Koopmanse věnuje J. Ondřejková: ONDŘEJKOVÁ, J.: Modely analýzy rozhodovací činnosti soudů
na příkladu kauzy tzv. slovenských důchodů. In: KYSELA, J., ONDŘEJKOVÁ, J. a kol.:
Jak se píše o sou-
dech a soudcích: soudní moc v mezioborové perspektivě
. Praha: Leges, 2012, s. 58.
23
DORSEN, N., ROSENFELD, M., SAJÓ, A., BAER, S.:
Comparative Constitutionalism. Cases and
Materials.
2. vyd., Eagan: West Thompson Reuters, 2010, s. 171 a násl. a literatura zde zmíněná.
24
Nejpodrobněji viz ARAI-TAKAHASHI, Y.:
The Margin of Appreciation Doctrine and the Principle of
Proportionality in the Jurisprudence of the ECHR
. Antverpy: Intersentia, 2002, z české literatury viz
např.: BOUČKOVÁ, P.: Na okrajích stránek Evropské úmluvy: uvážení a konsensus států v současné