SLP 04 (2013)

OMEZOVÁNÍ PROSADITELNOSTI PRÁV

A ROLE NEJVYŠŠÍCH SOUDNÍCH INSTANCÍ

V KONTINENTÁLNÍM TYPU PRÁVNÍ KULTURY

Pavel Ondřejek



ͷ. Význam procesních práv

Procesní práva představují velmi významnou skupinu základních práv, podle někte-

rých autorů se dokonce jedná o natolik významné záruky, bez nichž by ostatní základní

práva garantována ústavami a mezinárodními dokumenty ztrácela význam.

V poskytování ochrany procesním právům můžeme spatřovat znaky liberálního po-

jetí právního státu.

Ochrana práv totiž v moderním státě není primárně procesem,

který by byl založen na veřejné kontrole či dozoru.

Podstata procesních práv je taková,

že garantují jednotlivcům samotným domáhat se svých práv před soudy. Tentýž závěr

lze vztáhnout i na ochranu základních práv.

Na stejných principech byly založeny již nejstarší předobrazy moderních proces-

ních práv (zejména

Magna Charta Libertatum

z roku 1215).

Podle těchto pramenů

se vybrané skupiny osob mohly domáhat stanovenými procedurami svých práv i vůči

suverénnímu panovníkovi.

Z příkladů předchůdců současných procesních práv z 13. století lze jasně doložit,

že procesní práva patří k nejstarším lidským právům. Kvintesencí procesních práv je:

a) přístup k nezávislému a nestrannému soudu a

b) spravedlnost (férovost) soudního řízení pro všechny procesní strany

* Autor je odborným asistentem na katedře teorie práva a právních učení Právnické fakulty UK v Praze.

Tento text vznikl na základě mého příspěvku na workshopu Výzkumného centra pro lidská práva

Univerzity Karlovy v Praze (projekt č. 204006/2012), který se konal dne 28. listopadu 2012 na pražské

Právnické fakultě. Článek vyjadřuje osobní názory autora. Za podnětné komentáře děkuji recenzentovi

tohoto textu doc. J. Kyselovi, veškeré chyby jdou na vrub autora.

POSPÍŠIL, I.: Komentář k čl. 36 Listiny základních práv a svobod. In: WAGNEROVÁ, E. a kol.:

Listina

základních práv a svobod. Komentář

. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 725.

K liberálnímu pojetí právního státu viz WINTR, J.: Principy českého ústavního práva. 2. vyd., Plzeň: Aleš

Čeněk, 2013, zejm. str. 12, 129 a násl.

Tento závěr nic nemění na tom, že práva jsou garantována i takovým skupinám osob, které se nemohou

před soudy hájit samy (např. mentálně postižení, malé děti, staří a nemocní lidé). Vůči takovým skupinám

vzrůstá role pozitivního závazku státu na prosazování základních práv.

K různým pojetím základních práv viz např. MAHLMANN, M.: Grundrechtstheorien in Europa –

kulturelle Bestimmtheit und universeller Gehalt.

Europarecht

, č. 4, 2011, s. 469-486.

T. Fleiner a L. Basta Fleiner uvádějí též podobné úpravy z Maďarska (Zlatá bula z roku 1222) či

Švédska (Kodex z roku 1350). FLEINER, T., BASTA FLEINER, L. R.:

Constitutional Democracy in

a Multicultural and Globalised World

. Berlin, Heidelberg: Springer, 2009, s. 135-136.

Ibid., s. 166-167.