Table of Contents Table of Contents
Previous Page  43 / 144 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 43 / 144 Next Page
Page Background

41

moc spolupracovat s dalšími mezinárodními, regionálními a národními mechanismy

a institucemi pro prevenci mučení a jiného špatného zacházení.

4

Primární mandát Podvýboru za účelem návštěv jednotlivých smluvních stran sou-

visí s otázkou, zda-li Podvýbor potřebuje výslovný souhlas dotčeného státu k návštěvě

detenčních zařízení v rámci jeho jurisdikce a pod jeho kontrolou. S tím souvisí i způ-

sob, jakým je stanoven program návštěv. Článek 13 (2) Opčního protokolu stanoví, že

Podvýbor po interní konzultaci oznámí smluvním stranám program návštěv, tak aby

mohly přijmout praktická opatření potřebná k jejich uskutečnění. Smluvní strany však

nemají možnost odsouhlasit či jakkoli jinak podmínit konání návštěv či jejich pro-

gram. Opční protokol hovoří v tomto směru jasně, když stanoví, že návštěvu smluvní

strany lze uskutečnit bez předchozího souhlasu dotčené vlády.

Účelem oznámení o konání návštěv a jejich dat smluvním stranám je pouze usnad-

nění jejich uskutečnění. Smluvní strany by rozhodně návštěvám neměly jakkoli bránit.

Pokud jde o vlastní program návštěv, ten byl v prvním roce fungování Podvýboru

určen losem,

5

a v dalších letech pak stanoven na jednání Podvýboru. Program návštěv

zohledňuje zejm. datum ratifikace, zda-li byl ustaven národní preventivní mechanis-

mus, rovnoměrné zeměpisné zastoupení, velikost státu a naléhavost prevence mučení

a špatného zacházení v konkrétní smluvní straně.

6

Na druhé straně se však nelze domnívat, že by Podvýbor mohl uskutečnit návštěvu

bez jakéhokoli oznámení dotčeným smluvním stranám. Pro účely návštěv jednotli-

vých detenčních zařízení na území smluvní strany článek 14 (1)(e) Opčního protokolu

umožňuje, aby si Podvýbor jednotlivá zařízení, jež si přeje navštívit, sám vybral, stejně

jako osoby, s nimiž chce hovořit. V praxi se tedy nejedná o právo utajeného, nýbrž

neomezeného přístupu do všech detenčních zařízení.

7

S odkazem na článek 13 (2) Opčního protokolu, který vyžaduje, aby státy přijaly

nezbytná praktická opatření s cílem umožnit návštěvu, lze argumentovat, že dané usta-

novení se použije jak v případě návštěv smluvních stran, tak i v rámci návštěv jednotli-

vých detenčních zařízení. Z toho by bylo možné vyvodit, že jelikož jsou smluvní strany

povinny zajistit neomezený přístup Podvýboru, mohly by být oprávněny požadovat

určení detenčních zařízení předem, tak aby do nich mohly zajistit přístup. Opční pro-

tokol je v tomto směru podobně nejasný jako Evropská úmluva pro zabránění mučení.

Praxe smluvních stran Protokolu však respektuje právo Podvýboru navštívit konkrétní

detenční zařízení bez jejich předchozí identifikace orgánům smluvních stran.

Jedním z nejožehavějších témat je pravomoc uspořádat návštěvy Podvýboru mimo

jejich řádný program na příslušný kalendářní rok, tzv. příležitostné (

ad hoc

) či následné

4

Viz. Přístup Podvýboru k prevenci mučení a špatného zacházení na základě Opčního protokolu, CAT/

OP/12/6, odst. 4

5

1. Výroční zpráva Podvýboru, CAT/C/40/2, ze dne 14. května 2008, odst. 14

6

Ibid

7

Opční protokol, čl. 14, odst. 1 c)