14 / 64
14
| Tescoma magazín
„N
eúprosný být musím, to ano, ale
hlavně spravedlivý,“ říká Marek
Raditsch. Druhým desetiletím
šéfuje kuchařům gurmánských podniků
Kampa Group, v oboru patří k silné gene-
raci šéfkuchařů, kteří začínali v devadesá-
tých letech a vypracovali se na absolutní
profesní špičku. Sympaťák, lyžař, golfista,
nadšený cestovatel, který se vloni předsta-
vil také jako jeden z porotců populární
kuchařské show MasterChef. Nyní se v ní
opět vrací, v říjnu startuje druhá řada.
První otázka na šéfkuchaře zpravidla smě-
řuje k aktuálnímu menu, surovinám, u vás to
bude trochu jinak. Jak se cítíte před
kamerou?
Úžasně. Po loňském roce, kdy jsme z těch
červených světýlek na kameře byli dost
nervózní, si to užívám. I když my kucha-
ři jsme většinou mistři světa amoleta,
největší suveréni na světě, tak když se
rozsvítila ta světla, dost nás to rozhodi-
lo. A člověk nedal větu. Ale už jsme se
od toho oprostili, kamery ani nevnímáme.
Vy jste však přece měl televizní průpravu
z pořadu Vše o vaření, tak proč ty nervy?
Jenomže tam ty kamery byly dvě, teď se
točí na jedenáct. Člověk musí být pořád
ve střehu, pořád vypnutý záda. Máme
na to pomůcku: Pepíčka. Podle přího-
dy lidí ze štábu, kteří vyprávěli, jak točili
s Pepíčkem Zímou. Starý pán, belhal se,
báli se, aby vůbec mohl zpívat a pak blik,
rozjely se kamery, on vypnul hruď a jel.
A když dozpíval, zase z něho byl starý
pán s hůlkou. Takže my uděláme Pepíč-
ka, narovnat, vypnout prsa, tahle legen-
da showbyznysu nám takhle pomáhá.
Ještě před pár lety vařili na obrazovce hlav-
ně herci a šéfkuchaře na ulici nikdo nepo-
znával, dnes mají své show, píší knihy, jsou
vidět. Je to profesi ku prospěchu?
V zahraničí to bylo běžné už dávno, trend gas-
tronomie, jako součásti životního stylu, k nám
přišel později. Jídlo je velké pojítko, lidé se
o něm baví, vyprávějí si zážitky z cest a pro-
fesi to prospívá. Ještě když jsem šel do školy,
byla představa o kuchaři: mastnej, tlustej, se
špinavou utěrkou. A to se mění. Navíc je znát
vliv kuchařů v osvětě, o kterou se stát nestará,
jak jíst zdravě, co jíst. Kuchaři mohou za to, že
se lidé začali zajímat o ryby, o kvalitní potravi-
ny. Bohužel pořád je tu tlak na ceny, aby jídlo
bylo co nejlevnější. Přitom pak lidé šílí a dáva-
jí si nejrůznější detoxy, ale když do sebe sypou
léta něco, o čem nepřemýšlejí, tak těžko mů-
žou předpokládat, že je nějaká měsíční kúra
zachrání. Přesto vidím, že kuchaři mohou
ve spolupráci s médii ukázat, že to jde i jinak.
V kuchařské showMasterChef na to ovšem
jdete zostra. Viděla jsem i titulek „Kat nové
série“, budete opravdu takový kruťas?
V kuchyni musejí vládnout disciplína
a pořádek. To je stejné jako v armádě.
I tady je přesně daná hierarchie a všech-
no musí zapadat, každý je jako kolečko
v hodinkách. Hosté si chtějí objednat, mít
příbor, dostat jídlo a pití najednou, všech-
no musí šlapat. Od toho je nutná dobrá
logistika. Zároveň musí být čas na přípra-
vu, odpočinek, poradu, plánování... Takže
mám rád disciplínu, mám rád přísnost,
ale kat, to ne. Musí to být spravedlivé.
Co neodpustíte?
Když vystartuju, je to na minutu, špatné
věci zapomínám. Ale celkově netoleruji
neúctu k surovinám. Když vidíte zvířata,
ryby... jak rostou dlouho, ale i další su-
roviny, jaký musí projít řetězec, než se
dostanou do kuchyně a pak k hostovi,
tak by si měli kuchaři i lidi uvědomit, že
nemusíme z chřestu zpracovat jen špič-
ku, ale ze zbytku udělat polévku, že by se
mělo přemýšlet a hospodařit. To není nic
nového, takhle vařily už naše prababičky.
Mám štěstí, práce je můj koníček
Marek Raditsch
vařil pro filmové drsňáky, jakou jsou Bruce Willis, Tom Cruise,
Sean Connery či Arnold Schwarzenegger. A už podruhé se i on ocitne na
televizní obrazovce – v roli drsného porotce kuchařské soutěže MasterChef.
text:
Radana Vítková
| foto:
Pavel Vítek
rozhovor