116 / 610
114
lektivistických utopií, nás automaticky neopravňuje k ustanovení lidských práv po-
slední antipolitickou utopií. Naopak, lze usilovat o propojení různorodých interpretací
lidských práv s novými politickými vizemi a projekty. S podobnými postoji jsme se
mohli setkat už i v protikomunistickém disentu. Například Milan Šimečka prohlásil
v polovině 80. let toto:
„Přestože jsem měl více než dost příležitostí hněvat se na zkrachovalé a skomírající
utopie, (…) teď po letech jsem se s nimi smířil. Ne že bych věřil v jejich moc spasit
lidstvo, ale bez nich by náš svět byl mnohem horší. (…) Svět bez utopií by byl světem
bez naděje ve společnosti, světem rezignace vzhledem ke statu quo a znehodnoceným
sloganům každodenního politického života.“
52
Naše všeobecně dobrá zkušenost s konceptem lidských práv by nicméně měla vést
ke snaze nových utopických projektů smířit se právě s uznáním základních práv jed-
notlivce. Například Leszek Kołakowski v roce 1968, ještě jako výrazná postava nové
levice, stále zdůrazňoval nutnost utopismu, ovšem po svém rozchodu s komunismem
se přiklonil k ideji lidských práv s tím, že žádný socialismus u moci by je nikdy nere-
spektoval.
53
Můžeme tedy shrnout, že je nutno odmítnout takové utopické projekty,
které nejsou schopny respektu k lidským právům (z čehož ovšem nelze vyvodit, že
žádná utopie toho není schopná), stejně jako chápání utopického myšlení v protikladu
lidským právům jako antipolitiky a poslední utopie, která zabraňuje vzniku dalších,
zvláště těch kolektivně založených vizionářských projektů.
Zejména levicovou rezignaci na oživení myšlení o možnostech státu kritizoval ve své
knize
Zle se vede zemi
Tony Judt, přičemž z toho vinil též rostoucí internacionalizaci
lidských práv. Antipolitika lidských práv podle Judta
„uvedla generaci mladých aktivistů
v mylné přesvědčení, že vzhledem k beznadějně ucpaným konvenčním cestám změny by se
měli vzdát politické organizace ve prospěch na jedno téma zaměřených nevládních skupin
neposkvrněných kompromisem“
. Judt je zklamán z opuštění politických úkolů ve prospěch
uspokojující morality Amnesty International a dalších lidskoprávních skupin.
54
Samuel
Moyn pak na Judta navazuje a tvrdí, že poznání politického charakteru a historické ukot-
venosti a podmíněnosti lidských práv nás vede k možnosti jejich nového zpracování.
Úvahu uzavírá tím, že
„je na nás, jestli by teď nějaká další utopie měla zaujmout místo
lidských práv, stejně jako se lidská práva sama vynořila z trosek předchozích snů“
.
55
Závěr
Práce se snažila ukázat lidská práva jako politický a historicky podmíněný fenomén,
který svou dnešní podobu nabyl především koncem 70. let 20. století, kdy získal svůj
transnacionální charakter. V 70. letech doprovázely zrod dnes převažujícího pojetí lid-
52
citováno v MOYN, Samuel.
The Last Utopia
. s. 171.
53
Tamtéž. s. 167.
54
MOYN, Samuel.
Human Rights and the Uses of History
. London: Verso, 2014. s. 85.
55
Tamtéž. s. 86.