113 / 610
111
jiný stav byl jasně stavem ujařmovatelem“
,
38
je ten, že u Havla a dalších disidentů vý-
chodního bloku jde především o revoluci existenciální.
Vrátíme-li se však ještě k recepci disidentských hnutí na Západě, zjistíme, že na de-
klarovaný morálně-existenciální disent se mohlo nahlížet i politicky a že uvedené pa-
sáže z
Charty 77
či
Moci bezmocných
mohou zakrývat názorovou pestrost disidentů
v jiných oblastech, než bylo pouto minimálního základu lidských práv. Západní po-
litici i někteří intelektuálové tak často nenahlíželi na československý disent pohledem
morální duality „život ve lži“ proti „životu v pravdě“, ale optikou sporu komunismu
proti antikomunismu jakožto duality politické. Tak může James F. Pontuso zmínit, že
část západní levice si u československého disentu všímala především jeho antikomuni-
smu, který viděla jako staromódní doktrínu a relikt 50. let. Západní pravice naopak
příliš nedůvěřovala disentu, který byl ze značné části tvořen nonkonformními umělci
či bývalými komunisty, a upřednostňovala ve své podpoře osobnosti, jejichž antiko-
munismus byl konzistentní, jako byli Solženicyn, Jan Pavel II. nebo Lech Walesa.
39
To
třeba polská Solidarita byla v podpoře ze zahraničí úspěšnější, jak lze soudit z vyjád-
ření Timothyho Gartona Ashe, který uvádí, že
„Žádné jiné hnutí na světě nebylo pod-
porováno současně Ronaldem Reaganem i eurokomunistou Santiagem Carillem, Enricem
Berlinguerem i papežem, Margaret Thatcherovou i Tony Bennem, mírovými aktivisty i pří-
znivci NATO, křesťany i komunisty…“
40
Můžeme však uzavřít, že i tyto rozdíly v pod-
poře různých disidentských hnutí jsou výrazem politického charakteru disentu, i když
ten sám sebe mohl nahlížet jako morální. V rámci propojeného světa a transatlantic-
kých vztahů je totiž nasnadě, že i antipolitika může být využita k politickým cílům.
Lidská práva, politizace a nová utopie
Kritici zahraniční politiky, která se snaží o aktivní vývoz demokracie a ospravedlňuje
intervence proti diktátorským režimům, poukazují na roli antipolitiky lidských práv
v této strategii. Jacques Rupnik v tomto smyslu kriticky hovoří o chycení se v pasti
jedné interpretace antitotalitarismu, o
„boji ‚dobra se zlem‘ založeném na ‚politice hod-
not‘, která může dostat přednost před mezinárodněprávními omezeními a někdy též před
ochranou občanských svobod“
.
41
Zatímco jsme tedy během období disentu mohli roz-
poznat propojení legalismu a moralismu, nadřazení porážky zla mezinárodněprávním
závazkům a omezením znamená upřednostnění moralismu před legalismem. Podle
Jaroslava Fialy tak dávala antipolitika lidských práv smysl v korodujících východoev-
38
MARX, Karl. Úvod ke kritice Hegelovy
fiozofie práva
. (1844) online:
https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1843/121843.htm (13. 4. 2016)
39
PONTUSO, James F. The Dissident Reception. Charter 77 in the U.S. In: DEVÁTÁ, Markéta; SUK,
Jiří; TŮMA, Oldřich.
Charta 77: od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci.
s. 61-63.
40
citováno z MLEJNEK, Josef. Od solidarity ke kulatému stolu. Prezentace k přednášce ke kurzu Přechody
k demokracii II (IPS FSV UK).
41
RUPNIK, Jacques. Charter 77, Human Rights, and the Birth of European Public Space. In. DEVÁTÁ,
Markéta; SUK, Jiří; TŮMA, Oldřich.
Charta 77: od obhajoby lidských práv k demokratické revoluci
. p. 26.