109 / 610
107
idea střední Evropy poskytla identitární základ pro lepší orientaci v jinak abstraktním
pojetí lidských práv.
19
Na druhou však je třeba uvést, že toto odlišení disidentů střední Evropy od sovět-
ských odpůrců režimu není úplně ostré. I ve středoevropských disidentských kruzích
mělo zastoupení atlantistické uvažování. Alexandr Vondra a Ronald Asmus uvádí, jak
bylo zmíněno výše, že zatímco západoevropské vlády novou lidskoprávně orientova-
nou politiku USA nijak zvláště nepřivítaly, mezi disidenty východního bloku tomu
bylo naopak. K tomu připomínají, že byť středoevropští disidenti prosazovali diskurz
„návratu do Evropy“, brzy zjistili, že Západoevropané nejsou politice rychlého otevření
dveří do evropských a transatlantických institucí pro státy střední Evropy příliš naklo-
něni. Byly to právě USA, které vyjádřily největší podporu novým středoevropským de-
mokraciím.
20
Tento silnější příklon k USA než k západní Evropě u některých bývalých
disidentů ukazuje na dvě problematiky. Jednak na stále aktuální otázku transatlantic-
kých vztahů v kontextu dělení Evropy na „starou“ a „novou“, jednak pak na fakt, že
disidentské hnutí nebylo v žádném případě názorově homogenní. Dokázalo se však
sjednotit kolem pojetí lidských práv jakožto neideologického minimálního základu
pro fungování společnosti. Problematice ideologie ve vztahu ke vzniku současného
pojetí lidských práv se bude věnovat následující kapitola.
Lidská práva jako poslední utopie
Důležitost minimalismu lidských práv pro koaliční charakter disidentských hnutí
zdůrazňuje i Samuel Moyn. Bez něj by byla i v sovětském disentu obtížná spoluprá-
ce například nábožensky založeného a nacionalisticky orientovaného konzervativce
Solženicyna a sekulárního liberála Sacharova.
21
V Československu zase podle Pavla
Barši lidská práva vytvořila společnou půdu pro spolupráci tak ideologicky odliš-
ných typů jako byli v disentu trockista Petra Uhl nebo konzervativec Václav Benda.
22
Příklon intelektuálů k otázce lidských práv pak byl od druhé poloviny 70. let patrný
i na Západě. Francouzský sociolog Michel Wieviorka popisuje, jak se v rámci lid-
skoprávní iniciativy, která pomáhala zachraňovat vietnamské uprchlíky utíkající před
tamním komunistickým režimem, potkali a usmířili dlouholetí oponenti Raymond
Aron a Jean-Paul Sartre, které André Glucksmann přivedl roku 1979 na jedno pódi-
um. Wieviorka to interpretuje jako prohru Sartra, který musel uznat důležitost lidsko-
právní tématiky, byť ještě nedlouho předtím zastával maoistické pozice.23 Barša toto
symbolické setkání později označil dokonce za počátek éry lidských práv. Upozornil
19
BARŠA, Pavel. In:
Debata o knize Michela Wieviorky Retour au sens. Pour en finir avec le déclinisme
.
25. 2. 2016 ve Francouzském institutu. záznam online:
https://www.youtube.com/watch?v=BO_i4lWr-KJM&nohtml5=False (12. 4. 2016)
20
ASMUS, Ronald D.; VONDRA, Alexandr. The Origins of Atlanticism in Central and Eastern Europe.
Cambridge Review of International Affairs.
2005, Vol. 18, No. 2, p. 206, 208.
21
MOYN, Samuel.
The Last Utopia
. s. 135.
22
BARŠA, Pavel. In:
Debata o knize Michela Wieviorky.
23
WIEVIORKA, Michel. In:
Debata o knize Michela Wieviorky.