SBORNÍK 66 SVOČ 2016

110 / 610

108
také na to, že důležitou roli v proměně bývalých mladých francouzských maoistů
(Bernard Henri-Lévy, či právě André Glucksmann) na antitotalitaristy hrálo přeložení
Solženicynova Soustroví Gulag do francouzštiny v polovině 70. let.24
SamuelMoyn pak v souvislosti sGlucksmannempoukazuje také na to, že Solženicynem
podpořený odpor k Sovětskému svazu jej nakonec přivedl až k obratu nejen od jeho
původních levicových inspirací, ale i od politiky jako takové směrem k morálce.25
Australský historik Robert Horvath tento obrat, kdy se francouzští intelektuálové
odvracejí od ideálu násilné emancipační revoluce a přiklánějí se ke globální ochraně
lidských práv, dokonce nazývá „Solženicynův efekt“.26 Právě tento odvrat od ideolo-
gie a v jistém smyslu i od politiky je pro éru lidských práv typický. I když na úrovni
velmocenské politiky můžeme stále hovořit o politicky selektivní podpoře lidských
práv, posílení role nevládních organizací jako Amnesty International (AI) udává směr
k vytváření opravdu transnacionální, tedy nevázané ani na OSN, lidskoprávní sítě. AI
se snažila pohybovat mimo politiku a svými lokálními kapitolami pokrývala vcelku
rovnoměrně celý svět.27
I transnacionální humanitární organizace však přistupovaly zvláště v 70. a 80. letech
k lidským právům selektivně. Nešlo ovšem o selektivitu teritoriální, ale o to, že upřed-
nostňovaly dohled nad porušováním občanských a politických práv nad monitorová-
ním práv sociálních, ekonomických a kulturních. Zakladatel Human Rights Watch
Aryeh Neier již v kontextu helsinských jednání „odmítal zařadit hospodářské otázky
do helsinské agendy, protože by údajně oslabily ‚povinnost hájit demokracii‘“.28 Jedním
z důvodů upřednostnění občanských a politických práv nevládními organizacemi
může být i ohled na zvolenou strategii. Porušování občanských a politických práv (tzv.
práv první generace) se lépe ukazuje na případech konkrétních jednotlivců, jako tomu
bylo třeba u vězňů svědomí. Důraz na práva první generace jde však též spojit s nástu-
pem individualisticky zaměřeného neoliberalismu právě v polovině 70. let.
Jednou z hlavních tezí Samuela Moyna je, že lidská práva jako individualistická a an-
tipolitická „poslední utopie“ povstala na troskách utopií dřívějších, které se v průběhu
dějin zdiskreditovaly – jak těch státních, tak internacionalistických.29 Na konci 60. let
a počátku 70. let šlo především o různé druhy utopií socialistických, představované
na Západě především hnutími mladých lidí, která brala inspiraci zvláště v mimo-so-
větském socialistickém myšlení (spisy mladého Marxe, kritická teorie reprezentovaná
24 BARŠA, Pavel. Nová levice po česku: Havlova Moc bezmocných v západním kontextu. Přednáška 6. 4. 2016
v Knihovně Václava Havla. záznam online:
ml5=False (12. 4. 2016)
25 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 169.
26 KOPEČEK, Michal. Lidská práva mezi politickou identitou a historickou kategorií. In: PŘIBÁŇ, Jiří;
BĚLOHRADSKÝ, Václav et al. Lidská práva: (Ne)smysl české politiky. s. 174.
27 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 130, 132.
28 KOLÁŘ, Pavel. Disent, sociální práva a neoliberální revoluce. In: PŘIBÁŇ, Jiří; BĚLOHRADSKÝ,
Václav et al. Lidská práva: (Ne)smysl české politiky. s. 223.
29 MOYN, Samuel. The Last Utopia . s. 8.