169 / 610
167
ské revoluci 18. století.
2
Ze strany státu předpokládají především zdržení se zásahu
do osobní svobody jednotlivce, jakož i zajištění zapojení jednotlivce do demokratické-
ho procesu. Druhá generace hospodářských a sociálních práv má svůj původ v socialis-
tických hnutích 19. století. Právo na zdravotní péči patří právě do této druhé generace
lidských práv.
3
Třetí generaci lidských práv pak tvoří post-materiální hodnoty jako
právo na informace či právo na příznivé zdravotní prostředí.
4
Dle klasické nauky se sociální práva liší od první generace práv občanských tím, že
zatímco první kategorie typicky vyžadovala, aby se stát něčeho zdržel, druhá generace
sociálních práv vyžaduje, aby konal. Z toho pak přirozeně vyplývá vyšší rozpočtová
náročnost sociálních práv, která může vést až k neschopnosti státu dostát těmto závaz-
kům. Zatímco právo na svobodu projevu vyžaduje pouze, aby stát nezasahoval proti
jednotlivci, právo na přiměřené sociální zabezpečení ve stáří již vyžaduje aktivní čin-
nost státu spočívající ve výplatě důchodu. Zdržet se represe vůči pokojnému demon-
strantovi na státní rozpočet nároky neklade, avšak jak se má stát zachovat v případě,
kdy mu příjmy z daní nestačí k zajištění výplaty důchodů? Je-li systém sociálního
zabezpečení považován ne za vhodnou politiku, nýbrž za základní lidské právo, nelze
poskytovaná plnění snížit či zrušit zákonem. Za určitých podmínek lze zvýšit příjmy
státního rozpočtu, např. výběrem daním či půjčkou, avšak jak prokazují případy stát-
ních bankrotů, nelze vyloučit, že stát se dříve nebo později dostane do situace, kdy
nebude schopen svým lidskoprávním závazkům dostát.
Kritika sociálních práv tak často spočívá v tom, že jejich dodržování je drahé. Vysoké
nároky na státní pokladnu vyžadují značnou míru zdanění a následného přerozdělení
prostředků.
5
Rozpočtová politika státu tak není předmětem volné politické soutěže,
nýbrž je svázána výdaji vyžadovanými ze strany nejvyšších a mezinárodních soudů.
Sociální práva jsou tak často v ústavách Evropských států koncipována jako práva dru-
hé kategorie
6
, v některých státech nejsou vůbec soudně vymahatelná
7
, v jiných se jich
lze dovolat pouze v mezích zákonů, které je provádějí.
8
Palčivé otázky původu lidských práv se ozývají ještě citlivěji u jejich druhé generace.
Všeobecná deklarace lidských práv označuje všechna práva za přirozená a nezcizitelná,
2
Rosenfeld, M. a Sajó, A. The Oxford handbook of comparative constitutional law. 1st ed. Oxford:
Oxford University Press, 2012. str. 1020.
3
Vasak, K.: Human Rights: A Thirty-Year Struggle: the Sustained Efforts to Give Force of Law to the
Universal Declarations of Human Rights. In: Unesco Courier 28. str. 23.
4
Wintr, J. Principy českého ústavního práva. 3. vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,
2013. str. 131.
5
Wintr, J. str. 165.
6
Kratochvíl J.: Sociální práva v Evropské úmluvě na ochranu lidských práv a mezinárodním paktu o ob-
čanských a politických právech. Praha 2010. str. 8.
7
např. Irsko. Dorsen, N.: Comparative constitutionalism: cases and materials. 2nd ed. St. Paul, MN:
Thomson/West. 2010. str. 1353.
8
čl. 41 Listiny Základních Práv a Svobod, předpisu č. 2/1993 Sb.