172 / 610
170
bránit svá práva soudní cestou bez pomoci právního zástupce.
27
V obou případech
Soud zdůvodnil existenci pozitivních závazků principem efektivní ochrany práv garan-
tovaných Úmluvou.
V pozdější judikatuře však namísto principu efektivity dovozuje Soud pozitivní zá-
vazky přímo z čl. 1 EÚLP. Zatímco české jazykové verzi (
„Vysoké smluvní strany
při-
znávají
každému, kdo podléhá jejich jurisdikci, práva a svobody uvedené v Hlavě I této
Úmluvy.“
)
nejblíže odpovídá francouzská jazyková verze (
„Les Hautes Parties con-
tractantes
reconnaissent
à toute personne relevant de leur juridiction les droits et liber-
tés définis au titre I de la présente Convention“
), anglická jazyková verze se již výrazně
liší („
The High Contracting Parties shall
secure
to everyone within their jurisdiction the
rights and freedoms defined in Section I of this Convention.“
).
28
Anglická formulace
se-
cure
skutečně naznačuje jistý závazek státu aktivně konat, to samé však nelze dovodit
z francouzského
reconnaissent
. Vzhledem k současnému výkladu čl. 1 by tak přesnějším
českým překladem v čl. 1 byl výraz
zajistit
namísto významově pasivnějšího
přiznává
.
Soud ve své pozdější judikatuře rozvinul pozitivní závazky dokonce tak, aby garan-
tovaly sociální práva, například v nedávném případu
V. M a další proti Belgii
dovo-
dil i pozitivní závazek státu poskytnout nemajetným žadatelům o azyl ubytování.
29
Přesto je však rozsah sociálních práv výrazně omezenější než například v české Listině
základních práv a svobod, neboť ESLP interpretuje pozitivní závazky spíše restriktiv-
ně. Na rozdíl od negativních závazků zde nevyužívá pětistupňový test proporcionality,
zkoumající nezbytnost opatření v demokratické společnosti, nýbrž méně přísné hod-
nocení, zda byla dosažena spravedlivá rovnováha mezi zájmem jednotlivce a břeme-
nem uvaleným na společnost.
30
Zároveň přiznává jednotlivým státům značný prostor
pro uvážení ve věcech hospodářské nebo společenské politiky.
31
Mám za to, že dosavadní judikatura k zdravotní péči se dá zařadit do několika kate-
gorií úspěšných stížností. Tou první jsou stížnosti směřující na hrubé pochybení lékaře
či závažné porušení vnitrostátního práva. Tou druhou jsou stížnosti cizinců, v přípa-
dech kdy vyhoštění by ohrozilo jejich přístup k zdravotní péči v míře představují-
cí porušení zákazu nelidského zacházení. Poslední a nejzajímavější kategorií je právo
na úhradu operace změny pohlaví, což je dle mého názoru jediný případ, kdy Soud
přiznal v rámci Úmluvy nárok na poskytnutí konkrétního zákroku. Valná většina stíž-
ností dožadujících se poskytnutí zdravotní péče je Soudem odmítnuta jako nepřijatel-
ná, případě zamítnuta meritorně. Jak vysvětlím v třetí části, považuji tento zdrženlivý
přístup ze strany mezinárodního justičního orgánu za správný.
27
Airey proti Irsku.
Rozsudek ESLP. 9. 10. 1979. Stížnost č. 6289/73.
28
Kmec J: Evropská úmluva o lidských právech: komentář. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2012. str. 83.
29
V. M. a další proti Belgii.
Rozsudek ESLP. 7. 7. 2015. Stížnost č. 60125/11.
30
Johansson proti Finsku
. Rozsudek ESLP. 6. 9. 2007. Stížnost č. 10163/02, § 34–39.
31
Stec a další proti Spojenému království.
Rozsudek Velkého senátu ESLP. 12. 4. 2006. Stížnost č. 65731/01.
§ 52.