171 / 610
169
vyhoštění cizinců
21
, zákaz trestu smrti,
22
základní zásady spravedlivého trestního pro-
cesu,
23
rovnost mezi manžely,
24
a zákaz diskriminace.
25
I přes tato rozšíření nelze říci, že
by dodatkové protokoly rozšířily ochranu i na sociální práva, neboť z výše uvedených
do nich lze řadit pouze právo na vzdělání. Samotné právo na zdravotní péči v Úmluvě
však obsaženo není.
Přesto však ESLP judikaturu k právu na zdravotní péči vytvořil. Cesta k níže roze-
braným judikátům vedla přes dva základní principy, a to dovození pozitivních obli-
gací a dovození inherentních práv. Stručně řečeno, ESLP nejprve zvolil teleologický
výklad aby dovodil, že k efektivní ochraně práv v Úmluvě nestačí, aby se státy zdržel
zásahů do základních práv, nýbrž, že v určitých situacích musí učinit i aktivní kro-
ky k jejich ochraně. Druhým krokem pak byla extenzivní interpretace práv zakot-
vených v Úmluvě, což lze pozorovat zejména u vágního článku 8 garantující respekt
vůči rodinnému a soukromému životu. Tímto bylo překonáno úzké vymezení základ-
ních práv v Úmluvě samotné. Na základě těchto dvou principů dovodil ESLP právo
na zdravotní péči z práva na život (čl. 2), zákazu mučení (čl. 3) a práva na respektování
soukromého života (čl. 8). Právo na zdravotní péči tak není samostatné, nýbrž je inhe-
rentně obsaženo v jiných právech.
Jak již bylo uvedeno výše, i práva první generace typicky vyžadují ze strany stá-
tu kromě negativních závazků (něčeho se zdržet) i závazky pozitivní (nějak konat).
Existenci pozitivních závazků Státu dovodil ESLP poprvé v r. 1979, a to takřka sou-
běžně v případech
Marckx proti Belgii
a
Airey proti Irsku
. V prvním případě
Marckx
proti Belgii
byla stěžovatelkou neprovdaná matka, která podle tehdejšího belgického
práva nebyla uznána rodičem dítěte okamžikem narozením, nýbrž musela svou vlastní
dceru adoptovat. Přestože dikce článku 8: „Každý má právo na respektování svého
soukromého a rodinného života…“ nasvědčuje spíše povinnosti státu zdržet se zásahu,
v tomto případě z něj Soud dovodil i pozitivní závazek státu právně uznat příbuzen-
ský vztah mezi matkou a její dcerou.
26
Tento pozitivní závazek však není zdaleka tak
kontroverzní jako pozitivní závazek poskytnout zdravotní péči, neboť jeho splnění je
pro stát finančně nenáročné. Tak tomu však již není v případě
Airey proti Irsku
, kde
stěžovatelka usilovala před vnitrostátními soudy o rozvedení manželství, avšak nemě-
la prostředky na právní zastoupení před irským Nejvyšším soudem. Přestože právní
zastoupení stěžovatelky nebylo vyžadované zákonem, ESLP zhodnotil jako krajně ne-
pravděpodobné, že by v daném řízení byl laik schopen efektivně uplatnit své zájmy bez
právního zástupce. Proto Soud dovodil z práva na spravedlivé řízení povinnost státu
zajistit bezplatnou právní pomoc nemajetným osobám, které nejsou efektivně schopny
21
čl. 4 Protokolu 4 k Úmluvě. Štrasburk, 16. 10. 1963.
22
Protokol č. 6 k Úmluvě. Štrasburk, 28.IV.1983 a Protokol č. 13 k Úmluvě. Vilnius, 3. 5. 2002.
23
čl. 1-4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Štrasburk, 22. 11. 1984.
24
čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Štrasburk, 22. 11. 1984.
25
Protokol č. 12 k Úmluvě. Řím, 4. 11. 2000.
26
Marckx proti Belgii
. Rozsudek pléna ESLP. 13. 6. 1979. Stížnost č. 6833/74. § 31.